34. Stěžovatelka v průběhu řízení před obvodním soudem a rovněž v ústavní stížnosti argumentovala tím, že technická a administrativní opatření prováděná po střetu letounu s ptákem jsou pro letecké dopravce závazně stanovena příslušnými předpisy (viz sub 32). Obvodní soud se však úkony, které bylo dle tvrzení stěžovatelky po srážce letounu s ptákem podle předpisů závazných pro stěžovatelku (vlastníkem letounu je kanadská společnost Sunwing, dozorovým orgánem proto byl kanadský úřad pro civilní letectví) nutno vykonat, nezabýval a důkazy k tomu stěžovatelkou navrhované odmítl provést (viz protokol o jednání ze dne 22. 5. 2014, č. l. 44-45). Tento postup by bylo možné akceptovat toliko v případě, kdyby střet letounu s ptákem nebylo nutno zařadit mezi události vytyčené ve čtrnáctém bodě odůvodnění Nařízení, o čemž má však Ústavní soud pochybnosti, jak bylo shora uvedeno.
35. Ústavní soud má dále za to, že povinnost vykonat stanovená opatření (úkony technického a administrativního charakteru) po střetu letounu s ptákem nelze klást leteckému dopravci k tíži ve smyslu započítání doby nutné ke splnění této povinnosti do celkové doby zpoždění letu. Je však již na posouzení obvodního soudu, zda postup, kterým stěžovatelka přistoupila ke splnění těchto povinností, byl postupem přiměřeným, bez nestandardních časových nároků. Jinými slovy, soud musí uvážit, zda stěžovatelka postupovala při zajištění požadovaných úkonů tak, aby zpoždění letu bylo ve výsledku co nejmenší [v obdobném duchu viz rozsudek německého Spolkového soudního dvora (BGH) ze dne 24. 9. 2013 - X ZR 160/12 (body 19 a 20), kde však byla posuzována otázka v souvislosti s poškozením hnací jednotky letadla při střetu s ptákem při přistávání (tedy událost ve smyslu vyhlášky č. 108/1997 Sb. značící povinnost hlásit střet s ptákem s následkem poškození letadla nebo ztráty či poruchy jakékoli podstatné funkce)]. Tato úvaha nicméně nemůže být ze strany soudu provedena bez toho, aby se zabýval právě těmi úkony, jež je letecký dopravce povinen vykonat po prokazatelné srážce s ptákem [bez ohledu na naplnění podmínek Přílohy 7, části I. A bod 7 písm. b) citované vyhlášky č. 108/1997 Sb.], zejména pak jejich časovou náročností. V této fázi je přitom nutné přihlédnout i k tomu, zda tato časová náročnost odpovídá podmínkám technicky a hospodářsky únosným pro dotčeného leteckého dopravce.
IV. c) K ostatním námitkám stěžovatelky
36. Aniž by to mělo vliv na výsledek řízení ve věci, Ústavní soud považuje za vhodné se stručně vypořádat i s dalšími námitkami stěžovatelky, jež v řízení o ústavní stížnosti vznesla. Ve vztahu k námitce, že obecný soud v rámci odůvodnění napadeného rozhodnutí argumentoval chystanou změnou Nařízení, jejímž obsahem by mělo být zavedení nároku cestujících na odškodnění v případě neplnění informační povinnosti leteckého dopravce, lze toliko uvést, že soud tuto skutečnost nepovažoval za rozhodnou pro posouzení věci (což v odůvodnění výslovně uvedl). V daném případě tedy rozhodně nedošlo k aplikaci (dosud) neplatného práva.
37. S ohledem na výsledek řízení nebylo třeba posuzovat splnění kritérií vytyčených v nálezu ze dne 17. 3. 2009 sp. zn. I. ÚS 3143/08 ve vztahu k povinnostem soudu prvního stupně provádění poučovací povinnosti dle ustanovení § 119a občanského soudního řádu. K tomu je třeba dodat, že Ústavní soud ze spisového materiálu zjistil, že poučení dle § 119a občanského soudního řádu soud provedl (viz protokol o jednání ze dne 22. 5. 2014, č. l. 44).
38. Jde-li o námitku "nezákonnosti" nákladového výroku, zde Ústavní soud neshledal, že by rozhodnutí soudu prvního stupně trpělo "kvalifikovanými vadami" dosahujícími takové intenzity, aby bylo dosaženo ústavněprávní roviny [srov. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. IV. ÚS 10/98, II. ÚS 130/98, I. ÚS 30/02, IV. ÚS 303/02 (U 25/27 SbNU 307), III. ÚS 255/05, všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Ústavní soud má nadto za to, že soud prvního stupně postupoval při rozhodování o náhradě nákladů řízení v souladu s právními předpisy [srov. § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů].
V. Závěry
39. Ústavní soud konstatuje, že shledal ústavní stížnost důvodnou pro porušení práva na spravedlivý proces stěžovatelky podle čl. 36 odst. 1 Listiny, resp. práva stěžovatelky na zákonného soudce ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny, a to s ohledem na porušení povinnosti položení předběžné otázky (otázek) Soudnímu dvoru. Je třeba připomenout, že přímá aplikace Nařízení je "uplatňováním" práva Unie ve smyslu čl. 51 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie, která se na projednávaný případ vztahuje, i když se této okolnosti stěžovatelka nedovolává, takže spolu s porušením výše uvedených ustanovení ústavního pořádku České republiky dochází s ohledem na povinnost přímé aplikace Nařízení i k porušení práva na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces ve smyslu čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie.
40. Je však nutno poznamenat, že zrušení napadeného rozsudku bez dalšího neznamená, že stěžovatelka bude nakonec v této věci úspěšná, resp. vedlejší účastníci neúspěšní. Bylo totiž prokázáno, že celkové zpoždění letu nebylo dáno pouze situací, jež nastala po střetu letounu s ptákem, ale též jinými skutečnostmi (technická závada na letadle, již za mimořádnou okolnost nebylo možné považovat). Zpoždění letounu způsobené těmito jinými skutečnosti však nebylo tak výrazné (tj. přesahující tři hodiny, viz body 43 a 61 rozsudku Soudního dvora ve spojených věcech C-402/07 a C-432/07 Sturgeon a další), aby založilo odpovědnost stěžovatelky za škodu tímto zpožděním způsobenou. Bude tedy záležet na odpovědích Soudního dvora a v návaznosti na ně též na novém posouzení věci obvodním soudem (včetně případného doplnění dokazování), zda pro účely náhrady škody cestujícím bude shledána odpovědnost stěžovatelky za celou zjištěnou dobu zpoždění či zda dojde k jejímu snížení o dobu k provedení nezbytných technických a administrativních opatření po střetu letounu s ptákem.
41. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl a podle § 82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu napadený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 zrušil. Vycházel přitom z toho, že v dané věci je tento soud soudem posledního stupně, který je ve smyslu čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie povinen předběžnou otázku položit, když Ústavní soud v duchu své judikatury může posuzovat jen dodržení ústavních kautel práva na spravedlivý a řádný proces, jak bylo výše uvedeno [zejména nález sp. zn. II. ÚS 1009/08 ze dne 8. 1. 2009 (N 6/52 SbNU 57)].