Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhů Ing. Jaromíra Houžvičky a Aleny Houžvičkové, bez právního zastoupení, směřujícím proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. března 2014, č.j. 8 A 196/2013-41, a č.j. 8 A 196/2013-44, a rozsudkům Nejvyššího správního soudu ze dne 10. července 2014, č.j. 7 As 47/2014-22, a č.j. 7 As 48/2013-18, ve spojení s návrhem, aby Ústavní soud odstranil z právních předpisů povinné zastoupení advokátem při podání dovolání, kasační stížnosti, ústavní stížnosti a jejich zpoplatnění soudními poplatky, takto:
Návrhy se odmítají.
Odůvodnění:
Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 20. října 2014, se navrhovatelé domáhali zrušení napadených rozhodnutí, jimiž měla být porušena jejich zaručená práva, především právo na spravedlivý proces. Namítali, že rozhodnutími Městského soudu v Praze byly zamítnuty jejich žádosti o osvobození od soudního poplatku, Nejvyšší správní soud se dále zabýval i žádostmi navrhovatelů o ustanovení právního zástupce; rovněž kasační stížnosti byly zamítnuty. Navrhovatelé uvedli, že právě neuhrazení soudního poplatku a požadavek právního zastoupení jsou nástroje, jímž jsou opakovaně kráceni ve svých zaručených právech. Požadavky soudů navrhovatelům s sebou nesou nepřiměřené náklady, které by v souhrnu dosáhly statisícových částek. Současně se navrhovatelé (opakovaně) domáhali odstranění poplatkové povinnosti a povinného právního zastoupení v zákonem předepsaných řízeních před nejvyššími soudy a Ústavním soudem.
Ústavní soud se nejprve zaměřil na splnění procesních náležitostí projednávaného podání k Ústavnímu soudu, přičemž především zjistil, že navrhovatelé nejsou právně zastoupeni. Z lustra podání navrhovatelů se přitom podává, že se na Ústavní soud obrátili opakovaně, v různých věcech, opakovaně však bez právního zastoupení a s identickým návrhem na zrušení poplatkové povinnosti a povinnosti právního zastupování. Navrhovatelé byli v minulosti opakovaně poučeni o náležitostech ústavní stížnosti, a o tom, že není nutnou podmínkou, aby se jim takovéhoto poučení, respektive výzvy k odstranění vad podání, dostávalo vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze tedy vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé navrhovatelům zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem. Za této situace by nové poučování navrhovatelů o vadách podání a možnostech jejich odstranění bylo jen postupem neefektivním a formalistickým.
Za tohoto stavu věci Ústavní soud konstatuje, že navrhovatelé přesto zjevně nerespektovali ustanovení § 30 odstavce 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), který ukládá fyzickým osobám povinnost být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem.
Podle ustanovení § 43 odstavce 1 písmene a) zákona o Ústavním soudu soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne. V projednávaném případě tato situace nastala, a proto Ústavní soud návrh odmítl, aniž by vyzýval navrhovatele k odstranění vad podání.
Návrh na zrušení právního předpisu je možné podat v souvislosti s ústavní stížností, pokud však tato je z procesních důvodů, zaviněných přímo navrhovateli, odmítnuta, sdílí osud jejího nekonkretizovaného návrhu, či obecného požadavku, na zrušení povinného právního zastoupení a poplatkové povinnosti, osud jejich návrhu na zrušení napadených rozhodnutí soudů.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. října 2014
Vlasta Formánková v.r. soudkyně zpravodajka