47. Ústavní soud nepřistoupil ke zrušení napadeného rozhodnutí z důvodu předmětného poukazu stížnostního soudu, jelikož má za to, že další trvání vazby bylo odůvodněno konkrétními skutečnostmi způsobem nevybočujícím z ústavních kautel rozhodování o vazbě, přičemž takto zjištěný vazební důvod umožňuje dosažení závěru o tom, že vazbu ve stěžovatelově případě nebylo možné nahradit mírnějšími instituty. Naopak je zcela evidentní, že pokud by rozhodnutí obecného soudu bylo v jakémkoli aspektu založeno výhradně na stereotypizaci příslušnosti k nějaké národnostní, etnické či rasové skupině, nemohlo by při ústavním přezkumu obstát z důvodu rozporu s výše citovanými ustanoveními českého ústavního pořádku. Ústavní soud nicméně s veškerou důrazností konstatuje, že takové i podobné politováníhodné výroky znevýhodňující jedince na základě příslušnosti k určitému etniku či rase jsou každopádně mimořádně nevhodné.
48. Jen pro úplnost Ústavní soud konstatuje, že přednostní vyřízení ústavní stížnosti je odvozeno od naléhavosti věci, upravené v § 39 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud tak postupuje například právě ve vazebních věcech. Pokud se tedy jedná o návrh stěžovatele na přednostní projednání věci, Ústavní soud o něm nerozhodoval, neboť s ohledem na charakter věci - rozhodování o vazbě - věc projednal přednostně.
49. Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnosti podle § 82 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání (za splnění podmínek § 44 citovaného zákona, ve znění zákona č. 404/2012 Sb.), částečně vyhověl a ve výroku uvedené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem zrušil.
50. Ohledně ústavní stížností napadeného usnesení Okresního soudu v Děčíně Ústavní soud shledal, že toto již bylo stížnostním soudem zrušeno, a proto k rozhodování o jeho ústavnosti není Ústavní soud příslušný. Proto Ústavnímu soudu nezbylo než v části, ve které stěžovatel navrhoval, aby Ústavní soud zrušil i toto rozhodnutí, ústavní stížnost odmítnout [§ 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu].