34. Jelikož smyslem a účelem řízení dle § 85b trestního řádu je zamezit, aby orgány činné v trestním řízení získaly důvěrné informace důležité pro přípravu obhajoby klienta advokáta a tím nepřípustně zasáhly do práva na obhajobu a porušily tak princip "rovnosti zbraní" v trestním řízení, a současně poskytnout ochranu právům třetích osob, vůči kterým vykonává advokát svou profesní činnost, nesouvisející s probíhajícím trestním řízením, i v případě, že by se takové informace ocitly v dispozici orgánů činných v trestním řízení, jsou procesně nepoužitelné jako důkaz před trestním soudem. V trestním řízení je během přípravného řízení dozor nad zákonností svěřen státnímu zástupci. Těžiště dokazování spadá do hlavního líčení a konečnou odpovědnost za způsob provedení a vyhodnocení důkazů nese obecný soud. Každý důkaz převedený před trestním soudem v hlavním líčení musí mít svou vlastní procesní historii, na základě které je soud předem obeznámen, z jakého zdroje ten který důkaz pochází, jaký orgán ho opatřil atp.
35. V tomto posuzovaném trestním řízení, jakož i v jakýchkoliv dalších trestních řízeních, kde by mohly být zahrnuty do dokazování, bude ohledně důkazů získaných při předmětné prohlídce datových uložišť jistě orgánům činným v trestním řízení známo, že tyto neprošly zákonem vyžadovaným procesem zajišťujícím ochranu povinnosti mlčenlivosti advokáta jak to v sjednocujícím stanovisku vyložil Nejvyšší soud a v tomto rozhodnutí taktéž Ústavní soud, a s ohledem na ustanovení § 21 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, budou povinny důvěrnost informací, na které se ochrana vztahuje, respektovat tím způsobem, že je nepoužijí proti obviněným. Porušení principů "rovnosti zbraní" a "fair" procesu, což je dle judikatury Ústavního soudu vedle náležitého zjištění trestných činů a spravedlivého potrestání pachatelů základní účel trestního řízení (srov. nálezy sp. zn. II. ÚS 889/10 ze dne 25. 11. 2010, I. ÚS 1677/13 ze dne 23. 10. 2014), by bylo přirozeně namístě napadnout před obecnými soudy a eventuálně i před Ústavním soudem. Za těchto okolností by byl Ústavní soud povolán k intervenci v momentu, kdyby trestní řízení jako celek, a obzvlášť pravomocné rozhodnutí, trpělo závažnou vadou zneužití státem chráněné povinnosti mlčenlivosti advokáta. Opačný závěr, tudíž na základě interpretačního a procesního pochybení Městského soudu v Praze vyloučit veškerá zajištěná data z procesu dokazování trestné činnosti (včetně dat o trestné činnosti advokáta, která nejsou "advokátním tajemstvím" chráněna), považuje Ústavní soud za předčasný.
36. Podle Ústavního soudu (nález sp. zn. I. ÚS 1677/13 ze dne 23. 10. 2014) ani není příhodné na takto získané důkazy možné trestné činnosti advokáta aplikovat doktrínu "plodů z otráveného stromu":
Doktrína "plodů z otráveného stromu" pochází z prostředí common law a je konkrétním projevem "Exclusionary Rule", což je pravidlo, striktně formálně vylučující použití určitých důkazů, získaných státními orgány nezákonným způsobem (nezákonné omezení osobní svobody a svobody na ochranu soukromí, porušení zákazu sebeobvinění - viz Čtvrtý dodatek Ústavy Spojených států). Pokud je v průběhu takto provedených úkonů opatřen důkaz pro trestní řízení, je považován za vyloučený z dokazování. Soudní praxe už ale vytvořila výjimku z původně striktního pravidla, pokud úkon byl proveden v dobré víře v jeho zákonnost (úkon byl shledán nezákonným až poté, co byl v dobré víře proveden). ... Kontinentální trestní řízení oproti tomu vychází z formálně-materiální povahy důkazu a zpravidla jen takové vady úkonu, které porušují právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy) vedou k neúčinnosti nebo nepřípustnosti důkazu. Zásada volného hodnocení důkazů (čl. 2 odst. 6 trestního řádu) orgánům činným v trestním řízení ukládá, aby důkazy byly hodnoceny jak ve vzájemné souvislosti tak jednotlivě, a umožňuje tedy, aby bylo k vadám řízení přistupováno diferencovaně/materiálně.
37. Ústavní soud nezastává názor, že jakékoli pochybení při opatřování důkazu "automaticky" způsobuje nepoužitelnost důkazu. Je nutné upozornit na to, že řízení dle § 85b trestního řádu je určeno výhradně pro ochranu skutečností, na něž se vztahuje povinnost mlčenlivosti advokáta. Nesprávný postup obecného soudu tak mohl ohrozit informace chráněné povinností mlčenlivosti advokáta, pokud se na zajištěných datových nosičích nacházely, které jsou však nicméně pro dokazování v trestním řízení nepoužitelné. Bylo by v rozporu s účelem trestního řízení vztahovat toto konkrétní pochybení obecného soudu z času, kdy problematika výkladu místa výkonu advokacie ve smyslu ustanovení § 85b odst. 1 trestního řádu nebyla judikatorně vyřešena, na všechny důkazy získané při prohlídce jiných prostor provedené v souladu se zákonem a učinit je tak nepoužitelnými, zejména pokud v tomto konkrétním trestním řízení figuruje advokátní kancelář jako možný středobod závažné hospodářské trestné činnosti, což nasvědčuje tomu, že mezi zajištěnými daty se mohou vyskytovat důkazy trestné činnosti advokátů.
38. Pochybení Městského soudu není nezvratného charakteru a v probíhajícím trestním řízení je přesto možné poskytnout ochranu důvěrné klientské komunikace a klientských dat stěžovatelky tím, že je orgány činné v trestním řízení vyloučí z dalšího nakládání, jakož i zachovat základní práva a svobody stěžovatelky, zejména právo na spravedlivý proces, bez toho, aby byl ohrožen základní účel trestního řízení náležitě zjistit trestné činy a spravedlivě potrestat jejich pachatele (srov. § 1 odst. 1 trestního řádu).
39. Ústavní soud však musí poukázat na to, že ke svým závěrům vedoucím k aplikaci principu subsidiarity zásahu do rozhodování obecných soudů dospěl v tomto konkrétním trestním řízení vedeném u policejního orgánu pod č.j. OKFK-2392/TČ-2012-251202, a po prostudování všech podkladů má za to, že trestní stíhání směřuje k naplnění účelu trestního řízení představujícímu důležitý veřejný zájem. O tom svědčí již několik odmítnutých stížností stěžovatelky v průběhu posuzovaného trestního řízení (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 3988/13 ze dne 24. 3. 2014, usnesení sp. zn. IV. ÚS 3435/13 ze dne 26. 2. 2014, usnesení sp. zn. I. ÚS 1542/14 ze dne 12. 8. 2014, usnesení sp. zn. IV. ÚS 2199/14 ze dne 24. 7. 2014 a usnesení IV. ÚS 2392/14 ze dne 14. 10. 2014). Městský soud rozhodl o stížnosti proti postupu orgánů činných v trestním řízení v době, kdy ještě nebylo judikatorně vyjasněno, v jakém režimu je zapotřebí nakládat s informacemi získanými z elektronických úložišť dat. Nynější odmítavé rozhodnutí proto zásadně není možné vykládat jako "pro futuro licenci" pro orgány činné v trestním řízení obcházet povinnost postupovat v režimu dle § 85b odst. 1 trestního řádu s tím, že ochranu datům podléhajícím advokátní mlčenlivosti poskytne dodatečně soud v řízení před soudem. Toto výjimečné řešení zvolil Ústavní soud jen v nyní posuzované věci, jelikož kumulativně došlo k tomu, že je předmětem trestního řízení údajná trestná činnost advokátů, při rozhodování obecného soudu nebyl Nejvyšším soudem vyjasněn výklad § 85b trestního řádu ve vztahu k elektronickým úložištím dat a použité důkazy budou ještě posuzovány obecnými soudy v samotném řízení o vině a trestu.
40. Na základě výše uvedených důvodů byla proto ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) a zákona o Ústavním soudu odmítnuta jako zjevně neopodstatněná, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. října 2015
Ludvík David, v. r. předseda senátu