49. Následně krajský soud vyzval stěžovatelku podle § 78 odst. 1 trestního řádu k vydání věci důležité pro trestní řízení, konkrétně "peněžních prostředků v částce 93 672 477,96 Kč, které byly zajištěny jako výnos z trestné činnosti na účtu společnosti EDBUSY, a. s.", a po neuposlechnutí tohoto příkazu přistoupil k vydání příkazu k odnětí věci podle § 79 odst. 1 trestního řádu a příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků podle § 82 odst. 2 a § 83a trestního řádu, které realizoval policejní orgán, přičemž byly stěžovatelce odňaty hotovostní prostředky ve výši 93 672 478 Kč.
50. Ústavní soud shledal, že tento postup krajského soudu nemůže z ústavněprávního pohledu obstát. Jak bylo výše zdůrazněno, krajský soud jako orgán soudní moci je ústavním pořádkem vázán uplatňovat moc jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví, a ukládat povinnosti toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod (čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 1 Listiny). Z toho důvodu pro něj nemůže platit příslovečné "účel světí prostředky". Byť by krajský soud měl sebelepší důvod pro zásah do cizího vlastnictví, jakým je v tomto případě snaha o zajištění prostředků pro odškodnění osob poškozených stíhanou trestnou činností, tento účel může naplňovat výhradně zákonem stanoveným postupem.
51. Trestní řád umožňuje orgánům činným v trestním řízení zajistit pouze věc důležitou pro trestní řízení, resp. vykonat prohlídku jiných prostor, existuje-li důvodné podezření, že v těchto prostorách je věc důležitá pro trestní řízení, tedy v posuzovaném případě peněžní prostředky, o kterých se na základě zjištěných skutečností bylo možné domnívat, že se jednalo o výnos z trestné činnosti nebo prostředky určené k jejímu spáchání.
52. Ze samotných příkazů krajského soudu a způsobu jeho provedení je evidentní, že orgány činné v trestním řízení sáhly na hotovostní prostředky nacházející se v prostorách stěžovatelky, které byly zjevně ve vlastnictví stěžovatelky nebo jejích klientů. Rozhodně tedy nemohlo jít o prostředky, které by mohly být výnosem z trestné činnosti spáchané dvěma odsouzenými osobami v trestní věci vedené pod sp. zn. 10 T 1/2010. Na tyto cizí prostředky, žádným způsobem nesouvisící se stíhanou trestnou činností, se vztahuje plná ochrana vlastnického práva garantovaná v čl. 11 odst. 1 Listiny, kterou za těchto okolností v žádném případě není legitimní prolomit úvahou, že je možné je beze všeho užít jako "náhradu" za zajištěné peněžní prostředky, které byly v původním usnesení policejního orgánu ze dne 30. 12. 2008 č. j. OKFK-314-492/TČ-2008-28 o zajištění dle § 79a odst. 1 trestního řádu řádně a zákonně označené jako prostředky na účtu u banky, o kterých zjištěné skutečnosti nasvědčovaly tomu, že peněžní prostředky na účtu u banky byly určeny ke spáchání trestného činu nebo k jeho spáchání byly užity nebo byly výnosem z trestné činnosti, a které byly, byť chybou na straně stěžovatelky, již převedeny na účet exekutora v rámci exekučního řízení.
53. Již samotná skutečnost, že krajský soud uplatnil instituty pro zajištění peněžních prostředků, které zákon přísně limituje na prostředky, které byly určeny ke spáchání trestného činu nebo k jeho spáchání byly užity nebo byly výnosem z trestné činnosti, na jiné prostředky, které do těchto kategorií zjevně nespadají, a to ani při ústavněprávně nepřípustném extenzivním výkladu kategorie "věci důležité pro trestní řízení", představuje vybočení ze zákonem stanovených mezí pro uplatňování donucovací moci státu, a tím protiústavní překročení pravomoci soudu. Překročení pravomoci soudu je akcentováno vydáním ústavní stížností napadených rozhodnutí mimo časový a věcný rámec trestního stíhaní, a to za použití sofistikované právní konstrukce, k jejímuž vytvoření a uplatnění však krajský soud jako soud trestní vůbec není povolán a zmocněn zákonnými předpisy.
54. Ústavní soud shrnuje, že vydáním příkazu k vydání, resp. odnětí věci dle trestního řádu, vztahujícího se na jakékoliv hotovostní prostředky nacházející se v prostorách banky, pokud se nejedná o konkrétní peněžní prostředky, které byly určeny ke spáchání trestného činu nebo k jeho spáchání byly užity nebo byly výnosem z trestné činnosti, a to za situace, kdy banka, byť v rozporu se zákonem, porušila zákaz jakékoliv dispozice s peněžními prostředky zajištěnými na účtu podle § 79a odst. 1 trestního řádu, a jeho realizací při výkonu příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků dochází k porušení principu, dle kterého lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví (čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), a tím k protiústavnímu zásahu do práva vlastnit majetek (čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
55. S ohledem na vše výše uvedené Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížností napadenými příkazy Krajského soudu v Brně a jejich výkonem byl porušen princip, dle kterého lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví (čl. 2 odst. 2 Listiny), a základní právo stěžovatelky vlastnit majetek (čl. 11 odst. 1 Listiny). Ústavní soud proto ústavní stížnosti vyhověl a napadená rozhodnutí zrušil [§ 82 odst. 1 a odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
56. K návrhu na přednostní projednání věci Ústavní soud uvádí, že již v minulosti jasně vyložil, že je při výkladu institutů vybočujících z řádného průběhu řízení o ústavní stížnosti veden jednak maximou rovnosti účastníků řízení a jednak speciální povahou tohoto řízení, z něhož by extenzita uvedených institutů učinila de facto řádný opravný prostředek. Proto by k jejich aplikaci bylo přistoupeno toliko tehdy, došlo-li by jinak k nezvratným osobním důsledkům vylučujícím i reparační či satisfakční funkci právní odpovědnosti [srov. nález sp. zn. III. ÚS 258/03 ze dne 6. 5. 2004 (N 66/33 SbNU 155)]. O takový případ se však v projednávané věci nejednalo.
57. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost směřovala proti rozhodnutím Krajského soudu v Brně, nemohl Ústavní soud, a to s ohledem na ustanovení § 82 odst. 3 písm. b) zákona o Ústavním soudu - jakkoliv se jedná o rozhodnutí svého druhu - vyhovět ústavní stížnosti v té části, jíž se stěžovatelka domáhala stanovení povinnosti policejnímu orgánu, resp. krajskému soudu, vydat jí zajištěné peněžní prostředky, a výrokem v bodu III ji odmítl jako nepřípustnou [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu], nehledě k tomu, že tato povinnost vyplývá pro Krajský soud v Brně ze samotného faktu zrušení jeho rozhodnutí [obdobně srov. nález sp. zn. III. ÚS 87/97 ze dne 14. 5. 1998 (N 55/11 SbNU 49)].