47. Při srovnání jednotlivých celkových plateb za spotřebovanou elektřinu byla stěžovateli za období neoprávněného odběru vyčíslena náhrada škody, která je (pokud opět odhlédneme od anomálního roku 2006-2007, kde by ta disproporce byla ještě nápadnější) osminásobkem (rok 2009-2010) až jedenáctinásobkem (rok 2007-2008) částek, které stěžovatel hradil za elektřinu v obdobích před neoprávněným odběrem. Přitom cena elektřiny mezi roky 2005 až 2011 rostla jen o jednotky procent. Takto nápadný a nevysvětlený nepoměr mezi částkou, kterou stěžovatel v předchozích obdobích platil za elektřinu, a částkou, která mu byla vypočtena podle § 14 vyhlášky č. 51/2006 Sb. za období neoprávněného odběru, vyvolává důvodnou pochybnost, zda stěžovatel nenese nepřiměřené a nadměrné břemeno.
48. Při takto výrazném rozdílu je třeba, aby obecné soudy svá rozhodnutí opřely o nějaké důkazy prokazující, že stěžovatel skutečně v období neoprávněného odběru takové množství elektřiny spotřeboval a poškozený utrpěl takto výraznou škodu. Pokud důkazy, na kterých by bylo možné takový závěr založit, soud k dispozici nemá, nemůže akceptovat výpočet výše škody výlučně podle prováděcích předpisů k energetickému zákonu. Pokud je stěžovatel nucen bez nějakých důkazů o skutečně způsobené škodě platit za spotřebu elektřiny osmi- až jedenáctinásobek částky, kterou platil v předchozích obdobích, klade to na něj nadměrné břemeno. Takový zásah do jeho majetkových práv neobstojí v posledním kroku testu proporcionality, neboť nestanoví spravedlivou rovnováhu mezi zájmy stěžovatele na ochraně jeho majetku na straně jedné a zájmy poškozeného na ochraně jeho majetku (čili zde náhradě škody, kterou distributor utrpěl) na straně druhé. Obecné soudy tedy napadenými rozhodnutími porušily právo stěžovatele na ochranu jeho majetku zakotvené v čl. 11 odst. 1 Listiny.
49. Ústavní soud si je vědom velkých obtíží, na které poukazuje ve svém vyjádření i ERÚ, které nese poškozený distributor, pokud by měl prokázat skutečnou výši spotřeby elektřiny v době neoprávněného odběru. Ústavní soud tedy nijak nezpochybňuje, že při výpočtu je možno z prováděcího předpisu vycházet. Nicméně pokud tento výpočet, jako v nyní posuzovaném případě, přináší zcela disproporcionální výsledky vzhledem k předchozí spotřebě na daném místě, nelze jej aplikovat mechanicky.
50. Které části prováděcí vyhlášky lze v takovém případě aplikovat, a které již nikoliv, závisí případ od případu zejména na tom, aplikaci kterých částí škůdce napadá a které části vyvolávají protizákonné nebo protiústavní důsledky. Výpočet výše škody podle vyhlášky č. 51/2006 Sb. (a obdobně i podle nyní účinné vyhlášky č. 82/2011 Sb.) sestává z několika faktorů, zejména určení doby neoprávněného odběru, stanovení odebraného množství elektřiny a její ceny. Například v nyní posuzovaném případě stěžovatel nijak hodnověrně nezpochybnil dobu trvání neoprávněného odběru. V této části tedy obecné soudy mohou aplikovat vyhlášku č. 51/2006 Sb. Porušení stěžovatelova základního práva vyvolává nadměrná výše škody za dané období vyplývající z kombinace určeného odebraného množství elektřiny a její ceny. V této části nelze tedy vyhlášku č. 51/2006 Sb. bez dalších důkazů použít.
51. Břemeno tvrzení i břemeno důkazní, že výše náhrady škody vypočtená podle prováděcího předpisu k energetickému zákonu je nepřiměřeným zásahem do základních práv škůdce, leží na škůdci. Splnění důkazního břemena může docílit například jako v nyní posuzovaném případě tím, že prokáže, že výše škody podle vyhlášky je mnohonásobně vyšší než platby za elektřinu v předchozích srovnatelných obdobích. Poté je na poškozeném, aby předložil důkazy, že taková výše škody je odpovídající a plní převážně funkci kompenzační. Pokud se to poškozenému prokázat nepodaří, je povinností soudu zhodnotit všechny relevantní okolnosti a provedené důkazy a výši škody stanovit podle spravedlivého uvážení všech jednotlivých okolností případu, aby se výše škody v co největší možné míře blížila skutečně způsobené škodě a představovala spravedlivou rovnováhu mezi ochranou majetku škůdce i poškozeného (viz body 38-41 výše).
52. Poškozený má samozřejmě i možnost namítat, že množství spotřebované energie bylo vyšší a způsobená škoda byla vyšší než ta vypočítaná podle prováděcích předpisů k energetickému zákonu. I když nutno uznat, že vzhledem k těžkosti získávání důkazů v tomto ohledu bude takový postup pro poškozeného složitý, nelze vyloučit úspěšnost takového postupu například ve spojení se zjištěními v rámci paralelně probíhajícího trestního řízení, ve kterém může být prokázáno používání spotřebičů, které takové značné množství elektřiny spotřebovávají (například stavební činnost na odběrném místě, existence nelegální pěstírny marihuany atd.).
53. Ústavní soud také zvážil, že u některých neoprávněných odběratelů může být vypočtená výše škody vyšší než škoda skutečná, u jiných však zase nižší. Je tedy teoreticky možné, že v průměru, při zohlednění všech neoprávněných odběratelů, bude výpočet pro poškozeného distributora podle vyhlášky spravedlivý a uhrazená škoda se bude v maximální možné míře rovnat škodě, kterou skutečně utrpěl. Tuto případnou skutečnost však nelze klást k tíži těm škůdcům, u kterých by stanovená konkrétní výše škody představovala nadměrné břemeno a nepřiměřený zásah do jejich majetkových práv, jako tomu bylo v nyní posuzovaném případě.
54. Ústavní soud tak shrnuje, že vázanost soudce obecného soudu zákonem dle čl. 95 odst. 1 Ústavy znamená též oprávnění soudu neaplikovat prováděcí právní předpis nebo jeho část, je-li příslušná právní úprava v něm obsažená soudem považována za rozpornou se zákonem nebo ústavním pořádkem. Pokud škůdce prokáže, že výše škody za neoprávněně odebranou elektřinu stanovená podle prováděcího předpisu k § 51 energetického zákona je mnohonásobně vyšší než jeho platby za elektřinu ve srovnatelných obdobích před neoprávněným odběrem, nelze takto vypočítanou výši škody bez dalšího akceptovat. Soud v takovém případě musí zohlednit i další okolnosti, které jej mohou v maximální míře přiblížit ke stanovení skutečné výše způsobené škody. Pokud pak na základě provedených důkazů soud nedospěje v konkrétní situaci k závěru, že vypočtená výše škody s určitou mírou pravděpodobnosti odpovídá škodě skutečné, nemůže prováděcí předpis aplikovat v té části, ve které by tak způsobil neoprávněný zásah do majetkových práv škůdce tím, že by vypočtená výše škody plnila v převážné míře funkci sankční, a nikoli kompenzační. V takovém případě musí o výši škody soud rozhodnout podle spravedlivého uvážení jednotlivých okolností.
55. Z těchto důvodů proto Ústavní soud podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ústavní stížnosti stěžovatele vyhověl a podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) stejného zákona napadená rozhodnutí zrušil.