Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem o návrhu stěžovatelky Marie Večeřové, proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 25. 2. 2015, č. j. 58 Co 380/2014-40, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 20. 8. 2015 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, označené jako "ústavní stížnost", kterým stěžovatelka brojí proti v záhlaví označenému usnesení krajského soudu. Tato stížnost však není nijak odůvodněna, pouze je v ní uvedeno, že žádá o její "přijetí a zaregistrování" s tím, že si stěžovatelka bude sama hledat nutné zastoupení tak, aby se nestala "rukojmím o určení ČAK".
Toto podání zjevně nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou formálních a obsahových nedostatků (§ 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), zejména z něj nebylo dostatečně patrno, čeho se vlastně stěžovatelka v tomto řízení domáhá, a pro řízení před Ústavním soudem nebyla zastoupena advokátem (§ 30, § 31 cit. zákona).
K odstranění formálních a obsahových nedostatků podání, jakož i nedostatku povinného zastoupení advokátem, byla navrhovatelka vyzvána přípisem, jí doručeným dne 7. 9. 2015 (§ 49 odst. 4 občanského soudního řádu ve spojení s § 63 zákona o Ústavním soudu). V něm byla též upozorněna, že neodstraní-li vytýkané vady ve lhůtě do 30 dnů, bude návrh odmítnut. Dostalo se jí rovněž náležitého poučení, jaké náležitosti má návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem obsahovat, a jakými nedostatky oproti tomu trpí.
Ústavní soud konstatuje, že navrhovatelka vady svého návrhu k dnešnímu dni neodstranila, přičemž lhůta k odstranění vytknutých vad marně uplynula dne 7. 10. 2015.
Základní vadou, od níž se ostatně odvíjely i vady další, byla absence povinného zastoupení advokátem. Jak Ústavní soud již několikrát konstatoval, srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 89/94 ze dne 29. 11. 1994 (N 58/2 SbNU 151; veškerá judikaturu Ústavního soudu je dostupná též z: http://nalus.usoud.cz), smyslem povinného zastoupení advokátem je, aby (s ohledem na mimořádnou závažnost řízení) Ústavní soud jako specializovaný soud nebyl neúměrně zatěžován nekvalifikovanými návrhy a nekvalifikovaným přístupem účastníků k jednání. Jakkoliv si je Ústavní soud vědom omezených možností stěžovatelky předestřít zásadní ústavněprávní argumentaci, bylo na ní, aby vyslyšela výzvu Ústavního soudu a zvolila si advokáta, jenž by vylíčil, v čem spočívalo její omezení základních lidských práv a svobod, a rovněž by uvedl a doložil, že před podáním ústavní stížnosti stěžovatelka vyčerpala všechny přípustné prostředky k ochraně svých práv. Pokud tak neučinila, nemůže tuto její nečinnost Ústavní soud nikterak nahrazovat a návrh stěžovatelky nemůže ani jakkoliv meritorně posoudit.
Ústavnímu soudu proto nezbylo než postupovat podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a na jeho základě soudcem zpravodajem (mimo ústní jednání) návrh odmítnout z důvodu neodstranění vad návrhu v určené lhůtě.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. října 2015
Vojtěch Šimíček v. r. soudce zpravodaj