53. Od Ředitelství služby cizinecké policie krajský soud dále zjistil, že odsouzenému byl vietnamskými úřady vystaven náhradní cestovní doklad, který mu byl doručen prostřednictvím Ministerstva zahraničních věcí dne 19. ledna 2015. Daný cestovní doklad byl vystaven na identitu L. V. T. na základě žádosti, kterou odsouzený vyplnil ve věznici a která byla společně s osobní fotografií a fotokopií cestovního pasu odeslána vietnamským orgánům do Hanoje. Další dokazování za účelem zjištění pravé identity stěžovatele, krom jeho výslechu ve veřejném zasedání, krajský soud neprováděl.
54. Existenci reálného ohrožení trestem smrti v zemi původu odsouzený dokládal rozsudkem Nejvyššího lidového soudu Vietnamské socialistické republiky ze dne 25. května 2005 č. 856/2005 a dokumentem ze dne 21. prosince 2011, adresovaným rodině N. V. T., představujícím výzvu k tomu, aby se N. V. T., který je stíhán pro trestný čin nedovoleného obchodování s omamnými látkami a skrývá se na neznámém místě, dobrovolně přihlásil státním orgánům. Tyto důkazy rovněž nebyly soudu dříve známy a vyšly najevo až v řízení o povolení obnovy. Jelikož se však obecné soudy neztotožnily s námitkou ohledně odlišné identity odsouzeného, uvedenými důkazy vztahujícími se k trestnímu stíhání osoby N. V. T. ve Vietnamu se blíže nezabývaly.
55. Na základě výše uvedených důkazů, jakož i na základě výslechu odsouzeného ze dne 12. února 2015 krajský soud dospěl k závěru, že nebyly navrženy žádné nové důkazy či nové skutečnosti, které by mohly v souvislosti s již provedenými důkazy vést k jinému rozhodnutí o vině či trestu. Krajský soud především uvedl, že stěžovatel již v původním trestním řízení hovořil o tom, že v zemi původu je ohrožen trestem smrti, což však po celou dobu řízení nikterak neprokázal. Mohl přitom i v předcházejícím řízení kdykoliv tvrdit, že se jmenuje N. V. T., a uvést skutečnosti týkající se jeho trestního stíhání v zemi původu s tím, že dosud nemá na podporu svých tvrzení důkazy. Některé podklady nově předložené soudu (doklad totožnosti, odsuzující rozsudek vietnamského soudu) měl odsouzený navíc podle názoru krajského soudu k dispozici již dlouho před podáním návrhu na obnovu řízení. Odsouzený podle něj neuvádí o řadě skutečností pravdu, o čemž svědčí rozpory mezi jeho jednotlivými výpověďmi.
56. Vrchní soud v Praze jako soud stížnostní se s argumentací krajského soudu ztotožnil a zdůraznil, že za stěžejní důkaz pro své rozhodnutí považuje zejména tu skutečnost, že při vystavení náhradního cestovního dokladu přiřadila vietnamská strana správnou fotografii odsouzeného.
57. Ústavní soud má za to, že se obecné soudy nevypořádaly ústavně konformním způsobem s otázkou pravé identity stěžovatele. Důkazy a tvrzení předložené obhajobou jednoznačně vnesly do povolovacího řízení pochybnost o tom, zda byl stěžovatel v původním pravomocně skončeném řízení odsouzen pod svou pravou identitou, či nikoliv. Šetření provedené krajským soudem přitom podle názoru Ústavního soudu tuto pochybnost nikterak nevyvrátilo. O tom ostatně svědčí i konstatování vrchního soudu, jenž ve svém rozhodnutí uvedl, že "pokud by osoba odsouzeného skutečně měla být prakticky mezinárodním distributorem drog, ... pak nutně vyvstává do popředí i značná nebezpečnost takové osoby a zejména to, že její přítomnost na území České republiky je krajně nevítaná". Tato argumentace je podle Ústavního soudu zjevně nelogická za situace, kdy vrchní soud zároveň tvrdí, že je potvrzena totožnost odsouzeného uvedená v pravomocném rozsudku, tedy jako osoby L. V. T. Naopak v případě, kdy obecné soudy v řízení o povolení obnovy samy připustí pochybnosti o totožnosti odsouzeného, nelze akceptovat postup, jímž soudy fakticky rezignují na řádné zjištění této skutečnosti. Jelikož identifikace odsouzeného je nepochybně součástí skutkových zjištění pravomocného rozsudku, došlo by takovým postupem k popření jednoho ze stěžejních cílů trestního procesu, kterým je nalezení pravdy o spáchaném skutku, v němž je spatřován trestný čin.
58. Nesprávná identifikace odsouzeného v pravomocném rozsudku představuje sama o sobě důvod pro obnovu řízení (viz bod 44). Řádné zjištění pravé identity odsouzeného je nicméně v projednávané věci o to závažnější, že by mohlo mít vliv i na druh ukládaného trestu. Ze stěžovatelem předložených důkazů totiž vyvstává pochybnost, zda by i pod tvrzenou novou identitou mohl být odsouzenému uložen trest vyhoštění, či zda by se uplatnila překážka ve smyslu § 80 odst. 3 písm. d) trestního zákoníku. Zodpovězení této otázky by bylo úkolem nalézacího soudu v obnoveném řízení. Náležité zjištění identity odsouzeného není v projednávaném případě pouze otázkou řádného označení pachatele trestného činu v odsuzujícím rozsudku, nýbrž může mít pro odsouzeného závažné následky z hlediska ukládaného trestu, resp. z hlediska ochrany jeho základních práv. Aniž by totiž došlo ke zjištění pravé totožnosti odsouzeného, nelze posoudit potenciální ohrožení jeho základních práv spočívající podle jeho názoru ve vyhoštění do země, kde mu má hrozit trest smrti (viz body 33 a násl.).
59. Ústavní soud je přesvědčen, že za popsané důkazní situace i nadále existuje pochybnost o pravé identitě odsouzeného, jež nebyla obecnými soudy v odůvodnění jejich rozhodnutí nikterak rozptýlena. Soudy nevysvětlily dostatečně, proč nepovažují tvrzení stěžovatele o jeho pravé identitě a jím předložený osobní doklad za novou skutečnost, resp. důkaz, který by mohl mít vliv na jiné rozhodnutí ve věci. Pokud krajský soud nechal vyhotovit znalecký posudek potvrzující pravost zmíněného osobního dokladu, který však následně nevzal v potaz, neboť dotčeného znalce nepovažoval za hodnověrného, nebyla tím jakkoliv postavena najisto samotná pravost předloženého dokladu, a tedy ani vyvráceno tvrzení stěžovatele ohledně jeho pravé identity. V tomto směru nepovažuje Ústavní soud za dostatečně přesvědčivou ani tu skutečnost, že byl stěžovateli vietnamskými orgány vystaven náhradní cestovní doklad znějící na identitu L. V. T. Jelikož nebyla vyřešena otázka totožnosti odsouzeného, nebyla ani vyvrácena jeho námitka týkající se možného trestního stíhání v zemi původu a jeho potenciálního ohrožení trestem smrti. Za relevantní nepovažuje Ústavní soud argumenty obecných soudů týkající se věrohodnosti odsouzeného (opakované lživé výpovědi, vystupování pod různými totožnostmi), které nejsou způsobilé jednoznačně vyvrátit tvrzení stěžovatele.
60. Na posouzení existence důvodů pro povolení obnovy nemůže mít vliv ani to, že odsouzený mohl svoji odlišnou identitu namítat kdykoliv v předcházejícím řízení, či že mohl mít některé nové důkazy k dispozici dříve, než podal návrh na povolení obnovy řízení. Jak bylo uvedeno výše, překážkou pro povolení obnovy není, pokud nové skutečnosti či důkazy byly dříve známé některé z procesních stran (včetně navrhovatele); novost tvrzených skutečností a předkládaných důkazů je poměřována ve vztahu k orgánu, jenž ve věci rozhoduje (viz bod 42). Stejně tak nelze stěžovateli přičítat k tíži dobu, v níž se rozhodl podat návrh na povolení obnovy řízení, neboť ta je pouze projevem způsobu vedení jeho obhajoby.
61. Ústavní soud se domnívá, že se obecné soudy dopustily svévolného hodnocení důkazů, a porušily tak právo stěžovatele na spravedlivý proces garantované článkem 36 odst. 1 Listiny, neboť jejich právní závěry ohledně neexistence nových skutečností či důkazů způsobilých ovlivnit rozhodnutí ve věci jsou v extrémním rozporu s důkazy provedenými v daném řízení. Obecné soudy podle názoru Ústavního soudu nerespektovaly zásadu zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. řádu), jestliže v pochybnostech o pravé identitě odsouzeného, a tedy i o jeho potenciálním vystavení riziku trestu smrti, zamítly jeho návrh na povolení obnovy řízení. Obecné soudy tak stěžovateli zároveň odepřely ochranu jeho základních práv, která mohou být potenciálně dotčena v případě, že by se jeho tvrzení ukázala jako pravdivá.
62. Jak připustil sám vrchní soud ve svém vyjádření k ústavní stížnosti, důkazem o pravé totožnosti odsouzeného by mohlo být zejména přímé vyjádření vietnamských orgánů k této otázce. Ústavní soud ze spisového materiálu zjistil, že za účelem zjištění identity odsouzeného byl policejním orgánem kontaktován styčný důstojník Policie České republiky ve Vietnamu Mgr. Pavel Vaňout s žádostí o spolupráci. Jeho vyjádření nicméně nebylo podkladem pro napadená soudní rozhodnutí, neboť bylo zpracováno a zasláno orgánům činným v trestním řízení až dne 5. května 2015, tedy po vydání napadeného usnesení krajského soudu. Ústavnímu soudu není jasné, z jakých důvodů obecné soudy nevyčkaly na obdržení uvedeného sdělení, které mohlo být důležitým podkladem pro rozhodnutí o návrhu stěžovatele, případně alespoň základem pro další komunikaci s vietnamskými orgány.
63. K ucelení relevantních okolností případu Ústavní soud dodává, že styčný důstojník ve Vietnamu ve zmiňovaném vyjádření ze dne 5. května 2015 uvedl, že podle sdělení vietnamské policie nejsou v imigračních záznamech k dispozici žádné informace o osobách L. V. T. ani N. V. T. Ministerstvo veřejné bezpečnosti Vietnamu však sdělilo, že existuje mezinárodně hledaná osoba N. V. T., s přezdívkou T. L., která byla dne 15. listopadu 2013 vyhlášena Interpolem Vietnam pod operačním číslem A-7266/11-2013 a zařazena do červené kategorie, tedy vyhledání a zatčení osoby s následným vydáním do domovského státu. Tato osoba je hledaná pro § 194 vietnamského trestního zákona (nelegální obchod s narkotiky), za což jí podle záznamů Interpolu hrozí až doživotní trest odnětí svobody. Ministerstvo veřejné bezpečnosti v návaznosti na dotaz českých orgánů požádalo o poskytnutí aktuální fotografie odsouzeného a jeho daktyloskopických otisků k porovnání s hledanou osobou N. V. T. s tím, že jde s velkou pravděpodobností o hledanou osobu. Ve vyjádření k ústavní stížnosti krajský soud navíc uvedl, že se zprávou styčného důstojníka ze dne 28. července 2015 byl seznámen s tím, že L. V. T., byl ve skutečnosti potvrzen jako N. V. T., ačkoliv tuto skutečnost krajský soud ve svém přípise zpochybňuje. Aniž by měl Ústavní soud ambici předjímat jakékoliv závěry týkající se pravé identity stěžovatele, je přesvědčen, že informace poskytnuté českým orgánům styčným důstojníkem ve Vietnamu prokazují nejasnosti ohledně stanovení pravé identity stěžovatele.
64. Jestliže obecné soudy v rozhodnutí o zamítnutí návrhu na povolení obnovy trestního řízení náležitě nerozptýlí pochybnosti o pravé totožnosti osoby odsouzené k trestu vyhoštění a nevyvrátí námitku, že vydávané osobě hrozí v zemi původu uložení trestu smrti, porušují tím základní právo takové osoby na soudní ochranu garantované článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V posuzované věci k tomuto ústavněprávnímu pochybení došlo.
65. Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud shledal, že postupem obecných soudů bylo porušeno základní právo stěžovatele na soudní ochranu ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny. Ústavní stížnosti proto vyhověl a napadená rozhodnutí obecných soudů v souladu s § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil.
66. Tímto nálezem Ústavní soud nijak nepředjímá rozhodnutí obecných soudů o povolení obnovy řízení ani rozhodnutí o vině a trestu. Tato rozhodnutí náležejí do výlučné kompetence obecných soudů.