Jde-li o stěžovatelčin návrh na zrušení ustanovení § 314g odst. 1 věty šesté trestního řádu, Ústavní soud ve svých rozhodnutích opakovaně zdůrazňuje přednost ústavně konformní interpretace právního předpisu před jeho derogací, tj. pokud se právní předpis jeví Ústavnímu soudu jako problematický, pokouší se nalézt před jeho rušením takovou výkladovou alternativu, která by byla v souladu s ústavním pořádkem [srov. nález sp. zn. IV. ÚS 457/10 ze dne 18. července 2013 (N 124/70 SbNU 133)]. V tomto případě sama stěžovatelka připustila, že text uvedeného ustanovení z obecného hlediska není v rozporu s ústavním pořádkem. Stanoví jasné dispoziční právo obviněného učinit právní úkon v jeho trestní věci a Ústavní soud na něm nic protiústavního v minulosti neshledal a nadále ani neshledává. "Problematickým" se předmětný text stává teprve v okamžiku, má-li být právní norma v něm obsažená aplikována na poměrně specifickou skupinu případů, jež spojuje možnost, že obviněný nebude daným procesním oprávněním disponovat informovaně v důsledku omezené schopnosti porozumět smyslu a terminologii trestního řízení. Ze shora uvedeného je však zřejmé, že ústavně konformní výklad dotčeného ustanovení, resp. souvisejících ustanovení trestního řádu, který nezkrátí ústavní procesní práva účastníků trestního řízení, není nedosažitelný ani v podobné situaci, ve které se ocitla stěžovatelka. Návrh stěžovatelky je tedy v této části zjevně neopodstatněným, pročež jej senát Ústavního soudu podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a), b) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Ústavní soud současně nevyhověl návrhu na přerušení řízení a postoupení věci Soudnímu dvoru Evropské unie k rozhodnutí o stěžovatelkou formulované předběžné otázce. Jak Ústavní soud opakovaně ve svých dřívějších rozhodnutích poznamenal, účelem prejudiciálního řízení podle čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie (dříve čl. 234 Smlouvy o založení Evropského společenství) je posouzení platnosti norem komunitárního práva, případně jejich interpretace, pokud je třeba tyto normy v řízení před vnitrostátním soudem aplikovat. Stěžovatelčin návrh, výslovně podmíněný tím, že Ústavní soud se neztotožní s argumentací o porušení jejích ústavně zaručených práv, tento účel zjevně nesplňuje, proto by předložení věci SDEU postrádalo jakýkoliv smysl [srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 1312/09 ze dne 16. června 2009 (v SbNU nepublikováno, dostupné na http://nalus.usoud.cz)].