45. Ve třetím kroku přezkumu podzákonného právního předpisu Ústavní soud zkoumá, zda není dán obsahový nesoulad podzákonného právního předpisu s ústavním pořádkem nebo se zákonem. V rámci tohoto kroku je zkoumáno také to, zda přijetí podzákonného právního předpisu nesledovalo zákonem neaprobované, nelegitimní cíle nebo zda nebylo vedeno nerelevantními úvahami (zda nedošlo ke zneužití pravomoci), zda tento právní předpis není zjevně nerozumný (zda neodporuje zákazu svévole) a zda splňuje obecná kritéria tvorby právních předpisů, spočívající zejména v požadavcích jejich určitosti, srozumitelnosti a adekvátní interpretovatelnosti (viz judikaturu citovanou v bodě 15 tohoto nálezu).
46. Pokud jde o čl. II napadeného nařízení, Ústavní soud poukazuje na skutečnost, že k jeho zrušení přistoupil již na základě nesplnění druhého kroku přezkumu (viz body 21-36 tohoto nálezu), přičemž v rámci tohoto kroku posoudil také jeho dopad do sféry ústavního práva, a to především práva podnikat podle čl. 26 odst. 1 Listiny (viz bod 33 tohoto nálezu). Z toho důvodu a s ohledem na účelnost již Ústavní soud nepřistupoval k dalšímu přezkumu čl. II napadeného nařízení z hlediska jeho obsahu.
47. K obsahu čl. III napadeného nařízení uvádí Ústavní soud následující. Jak již bylo zmíněno výše a v předchozí judikatuře, vydávání tržního řádu má sloužit a přispívat především ke kultuře provozování specifické formy podnikatelské činnosti, kterou podomní a pochůzkový prodej je, k zajištění veřejného pořádku v obci, jakož i k zohlednění vhodnosti, názoru občanů, místní tradice, zvyků či estetiky. Při tomto druhu prodeje může prodávající své potenciální zákazníky oslovovat nejen z určitého místa, kde činnost vykonává, nýbrž kdekoliv na veřejném prostranství (může je osobně vyhledávat), s čímž je přirozeně spojena vyšší míra zásahu do jejich soukromé sféry. Ačkoliv totiž tito nemusí na oslovení nebo nabídku nijak reagovat, je zřejmé, že se mohou opakovaně dostávat do situací, kdy se nebudou moci komunikaci s prodávajícím vyhnout, nebo budou stavěni do pozice, kdy musí sami zdůvodňovat, z jakého důvodu nemají o nabízené zboží nebo služby zájem (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 57/13, bod 25).
48. Je pak zřejmé, že právě za účelem regulace takovýchto forem nabízení a prodeje zboží a služeb, představujících zvýšený zásah do soukromé sféry občanů obcí, jsou obce zmocněny ustanovením § 18 odst. 3 živnostenského zákona určité druhy nabízení a prodeje zboží a služeb na území obce zakázat. Ustanovení § 18 živnostenského zákona přitom představuje Listinou předvídané zákonné omezení práva podnikat podle čl. 26 odst. 2. Zákazem pochůzkového a podomního prodeje, tedy jedné z forem nabízení a prodeje zboží a služeb, přitom nedochází k vyprázdnění tohoto práva, neboť tato forma může být stále provozována jinými způsoby, jako např. stánkovým prodejem (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 57/13, body 25-27).
49. Lze proto konstatovat, že obec Vojkovice, z jejíhož vyjádření vyplývá, že zákazem podomního a pochůzkového prodeje sledovala právě ochranu svých občanů před nadměrným obtěžováním ze strany prodejců, při zakotvení zákazu této formy prodeje nesledovala nelegitimní a zákonem neaprobované cíle, a nedopustila se tak zneužití pravomoci. Ústavní soud ze stejných důvodů neshledal zákaz pochůzkového a podomního prodeje zjevně nerozumným, a tedy svévolným. Pokud jde o určitost, srozumitelnost a interpretovatelnost čl. III napadeného nařízení, tento požadavek je adekvátně naplněn výstižnou definicí toho, co se rozumí podomním a pochůzkovým prodejem, obsaženou v tomto ustanovení; pochybnosti o tom, jaká činnost je přesně tímto ustanovením zakázána, jsou tak vyloučeny. Ústavní soud proto uzavírá, že čl. III napadeného nařízení splňuje všechny zmíněné obsahové požadavky, a neshledal tak důvody k jeho zrušení.
V. Závěr
50. Na základě výše uvedených důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že napadené nařízení obce je ve svém čl. II v rozporu s čl. 105 ve spojení s čl. 79 odst. 3 Ústavy, s čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny, s § 18 odst. 1 živnostenského zákona a § 99 odst. 1 větou druhou zákona o obcích a rovněž s čl. 26 odst. 2 Listiny, a proto návrhu v tomto rozsahu vyhověl a čl. II napadeného nařízení zrušil. Ve zbylém rozsahu napadené nařízení Ústavní soud shledal v souladu se živnostenským zákonem i s ústavním pořádkem, a proto návrh na zrušení ostatních článků napadeného nařízení podle § 70 odst. 2 zákona o Ústavním soudu zamítl.