43. Stěžovatel navíc tvrdí, že změna poměrů je natolik zásadní (a to v neprospěch stěžovatele), že ponecháním výživného v původní výši je též dotčeno právo stěžovatele na lidskou důstojnost, neboť mu výše soudem stanoveného výživného neumožňuje dle jeho tvrzení pokrýt základní životní potřeby, což dokládá znaleckým posudkem přiloženým k ústavní stížnosti dokládajícím podrobně jeho majetkové poměry. Stěžovatel navíc tvrdí, že posudek vychází pouze z listin, které měl soud (resp. soudní znalkyně) k dispozici.
44. V souvislosti s tvrzeným zásahem do lidské důstojnosti nepřiměřenou výší výživného však opět musí Ústavní soud připomenout, že je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, není součástí soustavy obecných soudů, a proto není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva i jeho aplikace náleží obecným soudům, přičemž Ústavní soud může korigovat pouze výše naznačené excesy představující porušení ústavního práva na spravedlivý proces. Ústavní soud tedy nemůže bez dalšího přisvědčit stěžovateli v tom, že výše výživného je nepřiměřená, neboť s ohledem na princip subsidiarity ústavního přezkumu musí tuto otázku po řádném dokazování nejprve posoudit obecné soudy. Odvolací soud však, jak bylo shora uvedeno, řádné dokazování vedoucí k výroku o zamítnutí návrhu na snížení výživného neprovedl, resp. z provedených důkazů vyvodil závěry, které jsou s nimi v extrémním rozporu, přesto rozhodnutí soudu prvního stupně změnil a návrh na snížení výživného zamítl. Ústavní soud tak nemůže jeho závěry nyní nahrazovat svými, a to na základě stěžovatelem předložených důkazů předtím, než tyto důkazy (popř. jiné důkazy prokazující majetkové poměry stěžovatele) řádně provede odvolací soud.
45. K tvrzenému porušení dvojinstančnosti civilního řízení Ústavní soud dodává, že právo na druhou instanci v civilním procesu není (na rozdíl od trestního procesu) ústavněprávním požadavkem a z hlediska ústavního přezkumu je klíčové, aby se věcí řádně zabývala alespoň jedna instance (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 706/14 ze dne 24. 4. 2014; dostupné na http://nalus.usoud.cz). V nyní posuzovaném případě však Ústavní soud shledal, jak bylo shora rekapitulováno, že odvolací soud se věcí řádně nezabýval, přesto došel k závěrům zcela odlišným od rozhodnutí soudu prvního stupně. Odlišnost závěrů mezi soudem prvního a druhého stupně je navíc z hlediska možných zásahů do majetkových poměrů stěžovatele poměrně zásadní, neboť rozdíl výše výživného plynoucí z výroku soudu prvního stupně a výroku soudu odvolacího činí 54 tis. Kč měsíčně.
46. Ústavní soud tak uzavírá, že napadeným rozhodnutím došlo k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces, neboť závěry odvolacího soudu o absenci změny poměrů ve vztahu k požadovanému snížení výživného jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Napadené rozhodnutí není dostatečně jasně a logicky zdůvodněno právě v části, která se zabývá majetkovými poměry stěžovatele v souvislosti s účasti stěžovatele ve společnosti Metatron Capital SICAV plc.
47. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud nálezem vyhověl ústavní stížnosti a shora označené rozhodnutí zrušil podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.