38. Přesto musí Ústavní soud konstatovat, že jakkoliv okolnosti, že stěžovatelka v dotčeném řízení vystupuje též jako poškozená a že spolu s ostatními poškozenými, s jejichž zájmy měl být její zájem v rozporu, vede společně další občanskoprávní řízení, která se z hlediska skutkového týkají stejného případu, by již samy o sobě vedly k pochybnostem o neexistenci kolize zájmů mezi stěžovatelkou a poškozenými, tak i za této situace by mohly soudy nadále pochybovat, zda tento konflikt nenastal či z důvodu určitých, nově nastalých, skutečností nemůže potenciálně nastat. Obzvláště pokud by průběh trestního řízení nasvědčoval tomu, že dosavadní postavení jednotlivých stran může doznat změn, což v případě stěžovatelky nastalo právě tehdy, kdy bylo zastaveno trestní stíhání druhého obžalovaného (pro úplnost Ústavní soud uvádí, že toto rozhodnutí bylo usnesením Nejvyššího soudu č. j. 8 Tdo 931/2015-21 ze dne 19. 8. 2015, tj. ještě před vydáním nyní napadeného usnesení okresního soudu, zrušeno). Za této situace mohla skutečně nastat v postavení stěžovatelky v trestním řízení natolik významná změna, že by bylo namístě vyloučit jejího obhájce z obhajování, neboť její zájmy a zájmy poškozených mohly být nově v kolizi.
39. Ústavní soud k tomu nicméně konstatuje, že jakékoliv pochybnosti o kolizi zájmů odpadly tím, že dotčený advokát stěžovatelky a poškozených podáním ze dne 7. 10. 2014 ukončil zastupování všech poškozených a zároveň vzal uplatněný nárok na náhradu škody v trestním řízení v celém rozsahu zpět, čímž také pominul důvod zmocnění. Pakliže se tedy tímto prohlášením ve smyslu ustanovení § 43 odst. 5 trestního řádu poškození vzdali svých procesních práv, v důsledku čehož soud musí vycházet z toho, jako by ve věci vůbec nevystupovali (viz ustanovení § 43 odst. 1 a 3 trestního řádu či podrobněji Šámal, P. a kol. Trestní řád: komentář. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 526-527), tak od této chvíle také zcela odpadl důvod k případným pochybnostem o možném střetu zájmů. Tyto pochybnosti nemohly být ostatně vyvozovány ani z předchozích kroků činěných advokátem stěžovatelky, neboť jak plyne i z výše uvedeného, zájmy stěžovatelky a poškozených se nikterak zásadně nelišily. Proto musí Ústavní soud uzavřít, že minimálně od této chvíle zjevně nedošlo k naplnění základní podmínky pro postup dle ustanovení § 37a odst. 2 trestního řádu, neboť zde nebylo možné nalézt konflikt mezi zájmy stěžovatelky (obžalované) a poškozených, neboť ti již v dotčeném trestním řízení vůbec nevystupovali.
40. Za této situace tedy nezbývá než konstatovat, že napadená rozhodnutí obecných soudů nejenom nerespektovala zákonné parametry pro vyloučení obhájce z obhajoby, ale rovněž zasáhla do práva stěžovatelky na právní pomoc a obhajobu. Z postupu stěžovatelky a jejího obhájce totiž vyplývá, že činili veškeré možné procesní kroky, aby nedošlo k vyloučení advokáta z obhajoby (přičemž vzdání se nároku poškozených na náhradu škody lze považovat za krok až poměrně "razantní"), což však soudy ve svých rozhodnutích nikterak nereflektovaly a automaticky a nepřiměřeně formalisticky vyšly z toho, že již jen pro obecně odlišné postavení obžalovaného a poškozeného byl dán důvod pro jejich zásah. Takto však zcela opomenuly, že mezi stěžovatelkou a jejím obhájcem byl vytvořen již takový vztah důvěry, že intenzita jejich zásahu do ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelky dosáhla neakceptovatelné úrovně.
VI. Závěr
41. Ústavní soud proto s ohledem na shora uvedené uzavírá, že obecné soudy svými rozhodnutími porušily stěžovatelčino právo na obhajobu zaručené čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny. Proto Ústavní soud podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnosti vyhověl a podle odstavce 3 písmene a) tohoto zákonného ustanovení napadená rozhodnutí zrušil. Úkolem okresního soudu bude posoudit danou věc znovu, přičemž je vázán právním názorem Ústavního v tom směru, že musí řádně zohlednit, zdali zde skutečně existuje konflikt zájmů, pro který by bylo nezbytné vyloučit obhájce stěžovatelky z obhajoby ve smyslu ustanovení § 37a odst. 2 trestního řádu.