Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti Jany Miljevičové, zastoupené Mgr. Zdeňkem Milíkem, advokátem se sídlem Štefánikova 75/48, 150 00 Praha 5 - Smíchov, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. KSHK 45 INS 172/2015-B-18/celk.7 ze dne 7. 3. 2016, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Projednávanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť se domnívá, že jím došlo k porušení jejích práv garantovaných čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu, bylo napadeným usnesením krajského soudu rozhodnuto mimo jiné o tom, že soud povoluje řešení úpadku stěžovatelky oddlužením a že se schvaluje oddlužení plněním splátkového kalendáře a zpeněžením majetkové podstaty.
Proti tomuto rozhodnutí stěžovatelka brojí ústavní stížností, v níž zejména namítá, že při nařízeném jednání soud odmítl jednat s jejím zmocněncem, který se tak nemohl k věci vyjádřit. Výhrady vznáší i proti postupu insolvenčního správce.
Stěžovatelka Ústavnímu soudu zároveň sdělila, že proti napadenému rozhodnutí podala žalobu pro zmatečnost s tím, že bude Ústavní soud o výsledku řízení informovat. Jak Ústavní soud zjistil, předmětná žaloba pro zmatečnost byla zamítnuta, proti čemuž podala stěžovatelka odvolání. Řízení o něm doposud probíhá.
Ústavní soud došel k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Jedním z pojmových znaků ústavní stížnosti je její subsidiarita. Podle této zásady lze ústavní stížnost obvykle podat pouze tehdy, pokud byly navrhovatelem vyčerpány všechny opravné prostředky, které mu právní řád k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Mezi tyto opravné prostředky může v některých případech patřit i žaloba pro zmatečnost.
V daném případě stěžovatelka žalobu pro zmatečnost podala a tato byla zamítnuta (neboť podle krajského soudu není proti napadenému usnesení přípustná), stěžovatelka nicméně s tímto posouzením nesouhlasí a proti zamítavému rozhodnutí podala odvolání. Řízení o žalobě pro zmatečnost tedy nadále trvá a stěžovatelka jej stále považuje za účinný prostředek ochrany jejích práv. Za této situace nelze dojít k definitivnímu závěru, že by všechny prostředky, které má stěžovatelka k ochraně svého práva k dispozici, byly již skutečně vyčerpány. Projednání ústavní stížnosti Ústavním soudem by tedy bylo předčasné.
Stěžovatelka sice Ústavní soud žádá, aby vyčkal na rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost, k takovému postupu však Ústavní soud důvod neshledává. Ústavní soud nepovažuje z hlediska ekonomie řízení za vhodné vyčkávat na celý průběh řízení o žalobě pro zmatečnost a o následných opravných prostředcích, které stěžovatelka v rámci daného řízení uplatňuje či uplatní.
Odmítnutí projednávané ústavní stížnosti má nicméně za následek, že na předmětnou žalobu pro zmatečnost nebude Ústavním soudem (v případě budoucího podání ústavní stížnosti ve stejné věci) nahlíženo jako na neefektivní procesní prostředek k ochraně práva. Jinými slovy, jestliže je nyní ústavní stížnost odmítána pro předčasnost, nebude následně nová ústavní stížnost v této věci pouze z důvodu řízení o žalobě pro zmatečnost posuzována jako opožděná (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1274/13 ze dne 12. 8. 2013 či sp. zn. III. ÚS 2869/13 ze dne 20. 11. 2013).
Ze všech výše uvedených důvodů se tudíž jedná o návrh nepřípustný podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s ustanovením § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. listopadu 2016
Milada Tomková v. r. soudkyně zpravodajka