Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele Bohuslava Veselého, zastoupeného JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem, sídlem Sokolovská 32/22, Praha 8, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. listopadu 2009 č. j. 3 Ans 3/2009-142 a proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. června 2009 č. j. 44 Ca 22/2008-111, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel se návrhem zaslaným prostřednictvím Krajského soudu v Praze a doručeným Ústavnímu soudu dne 17. 12. 2015, doplněným podáním opět doručeným Ústavnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Praze dne 4. 1. 2016 a na základě výzvy Ústavního soudu opětovně podaným s předepsaným právním zastoupením dne 29. 2. 2016, požadoval zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
2. Ústavní soud ze své rozhodovací činnosti zjistil, že stěžovatel v záhlaví uvedené rozsudky napadl ústavní stížností vedenou pod sp. zn. IV. ÚS 388/10, která byla odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost. Poté napadl oba rozsudky další ústavní stížností, kterou Ústavní soud usnesením ze dne 26. 12. 2012 sp. zn. IV. ÚS 1336/12 odmítl pro opožděnost. Nyní podanou ústavní stížností napadá opět oba rozsudky pro porušení jeho základních práv a dodává, že v době předchozí ústavní stížnosti nedisponoval informacemi, které získal až v průběhu následujících let, zejména na přelomu měsíce května a června 2014.
3. Po posouzení obsahu ústavní stížnosti Ústavní soud připomíná, že podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "Ústavní soud"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. V posuzované věci je rozhodnutím o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2009 č. j. 3 Ans 3/2009-142. Tento rozsudek, jak výše uvedeno, napadl stěžovatel v minulosti opakovaně ústavními stížnostmi, které byly (v roce 2010 a v roce 2012) odmítnuty. Již z této skutečnosti je zřejmé, že nynější ústavní stížnost je podána po lhůtě stanovené zákonem o Ústavním soudu.
4. Vzhledem k uvedeným zjištěním Ústavní soud návrh podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl jako opožděný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. března 2016
Josef Fiala v. r. soudce zpravodaj