48. V námitkách stěžovatel argumentuje zvláště tím, že obecné soudy opřely svá skutková zjištění o dva okruhy důkazů, a sice pachové stopy z místa činu a z předmětů, které mají s činem souviset, a o svědecké výpovědi bratranců M. a L. R., kterým se měl stěžovatel k činu přiznat, a o nesprávné zjištění doby spáchání činu. Tyto okruhy důkazů však považuje stěžovatel za nedůvěryhodné a namítá porušení zásady in dubio pro reo.
49. V případě stěžovatele bylo zajištěných, uchovaných a individuálně identifikovaných pachových stop stěžovatele na místě činu celkem 6 a na věcech nalezených nebo jinak zajištěných později mimo teritorium přímého spáchání činu dalších 7, včetně oděvu a těla poškozeného. Ve spisovém materiálu jsou zařazeny protokoly o odběru otisků pachových stop (a protokoly o ohledání místa činu) a také o odběru pachového (srovnávacího) vzorku osoby stěžovatele. Součástí spisu jsou také odborná vyjádření (včetně grafických záznamů) o vyhodnocení otisků pachových stop. Metoda pachové identifikace byla v řízení před zahájením trestního stíhání použita vůči desítkám osob, u nichž byla policejním orgánem v rámci vyšetřovacích verzí shledána možná souvislost se spácháním předmětného trestného činu, a to včetně příslušníků rodiny poškozeného. Snímání pachových stop, jejich uložení a identifikace byly provedeny školeným policejním personálem a k identifikaci byli využiti psi, kteří absolvovali předepsaný výcvik. Byli použiti dva psi (fenky Kora a Gabi) přitom tak, že se nepravidelně při identifikaci jedinců střídali.
50. Za účelem objektivního odborného posouzení uvedené činnosti byl vypracován znalecký posudek (č. l. 2332-2358), který podal znalec zapsaný v seznamu znalců Městského soudu v Praze, v oboru kriminalistické odorologie, JUDr. Martin Kloubek, Ph.D. Znalec soudu vysvětlil podstatu a správný způsob provedení metody pachové identifikace, učinil v posudku i konkrétní výhrady k postupu policie, na které bylo následně příslušnými orgány Policie České republiky reagováno (č. l. 2358-2375 a dále č. l. 2699-2704). Posudek byl znalcem doplněn (č. l. 2535-2546 a 2817-2819), znalec byl v přítomnosti obhájce stěžovatele k provedené identifikaci vyslechnut (č. l. 2566-2570), stranám byla v hlavním líčení poskytnuta možnost nechat soudem znalce předvolat a klást mu doplňující otázky (č. l. 2812-2815). Závěry znalce a následné vysvětlení příslušných úředních osob, které pracovaly s pachovými stopami (srov. č. l. 2362-2375), jakož i protokoly o odběru pachových stop (provedené od okamžiku ohledání činu několik dnů po jeho spáchání postupně s různým časovým odstupem jako neodkladné a neopakovatelné úkony) a protokoly o provedení srovnávací identifikace různými služebními psy výsledky identifikace nevyvrátily. Úkony byly provedeny jako neodkladné a ve většině reflektují i překračují minimální požadavky na snímání, uchování a identifikaci pachové stopy, jak je vyžaduje zmíněný interní předpis Policejního prezidia. Podrobné vyhodnocení postupu při snímání, uchování a identifikaci pachových stop obsahuje především rozsudek vrchního soudu na str. 25-29 a Ústavní soud nemá, co by tomuto hodnocení vytkl.
51. S ohledem na to, že výsledky metody pachové identifikace mohou být jen nepřímým důkazem, je ve věci stěžovatele důležité, že tyto výsledky nezůstaly osamoceným důkazem, ale pouze doplnily skutkový stav založený na jiných důkazních prostředcích, jejichž podrobné vyhodnocení obsahuje zejména rozsudek Vrchního soudu v Olomouci.
52. K okamžiku stanovení doby trestného činu Vrchní soud v Olomouci dospěl k závěru, že k útoku vůči poškozenému došlo dne 22. 9. 2011 ve večerních hodinách s vysokou pravděpodobností mezi 19.00 hod. a 20.00 hod. Rozhodl tak na základě celé řady zjištění, kterými se v odůvodnění svého rozsudku obsáhle zabývá. Vrchní soud se v této souvislosti podrobněji věnoval nejen závěrům znaleckého posudku soudních lékařů, jejichž písemný posudek doplnil o přesně cílené a výstižné otázky položené znalcům ve veřejném zasedání o odvolání, ale vzal v úvahu i výpovědi svědků, kteří sledovali dění v domě poškozeného v kritické době, tedy především svědkyně E. Večeřové, jejíž výpověď považoval soud za souladnou s ostatními důkazy, a proto věrohodnou. Důkladně se přitom zabýval i dokumentací pohybu stěžovatele v době, kdy k činu mělo dojít, jeho osobními i majetkovými poměry a vzájemnými kontakty se spoluobviněným a dalšími osobami, zkoumal i jejich názory a informace o osobě stěžovatele, jakož i okolnosti jeho účasti na jiné, obdobně páchané trestné činnosti (loupeže zlata) v inkriminované době. Soud správně odmítl uvěřit tvrzení svědka J. Krause, na jehož svědeckou výpověď stěžovatel ve své ústavní stížnosti poukazuje a která zcela vybočuje z okruhu dalších důkazů, pro zřejmou nevěrohodnost, přičemž tento závěr logicky a přesvědčivě zargumentoval. Ústavní soud neshledal důvod se od těchto závěrů odklonit.
53. Vrchní soud se dále podrobně zabýval i hodnocením námitek k významu a hodnověrnosti tvrzení svědků M. R. a L. R. (svědci, jimž se při pobytu ve věznici měl stěžovatel ke spáchání vraždy přiznat), kteréžto stěžovatel opětovně vznáší i ve své ústavní stížnosti. Specifické podrobnosti ve výpovědích těchto svědků, okolnosti jejich vzniku a také způsob, kterým byly informace prezentovány svědky v hlavním líčení, i průběh a výsledek konfrontace se stěžovatelem svědčí o jejich pravdivosti. Převážně pozitivní hodnocení osob svědků ve světle provedených důkazů bylo, i přes legitimní a intenzivní, ale v důsledku důkazně bezvýslednou snahu obhajoby o jejich zpochybnění, ústavně konformní.
54. V souvislosti s námitkou stěžovatele ohledně DNA (z anglického deoxyribonucleic acid, což je nukleová kyselina, nositelka nezaměnitelné genetické informace všech organismů) na kukle nalezené nedaleko od místa spáchání činu, odkazuje Ústavní soud rovněž na odůvodnění napadeného rozsudku vrchního soudu, ve kterém soud ve svých úvahách neopominul tu skutečnost, že na rubové straně zajištěné kukly kromě DNA poškozeného byla nalezena DNA další osoby, jež nevykazuje žádnou shodu s žádným z obžalovaných. Podle vrchního soudu však tato skutečnost sama o sobě neznamená žádný narušující prvek základních poznatků, z nichž byl dovozen závěr o vině stěžovatele (s. 28-29 odůvodnění). Množství pachových stop sejmutých z kukly (celkem 5 ztotožněných osob včetně stěžovatele), okruh osob, se kterými se stěžovatel v době před spácháním činu stýkal, dokumentovaná možnost používání kukel některými z nich v průběhu fotbalových utkání, to vše ukazuje na možnou frekvenci mnoha osob, které se s kuklou dostaly do styku. Nález cizí DNA vůbec nemusí souviset se spáchanou trestnou činností, a proto nemá valný důkazní význam. Ostatně, DNA, podobně jako pachová stopa, je zpravidla nepřímým důkazem, který v tomto případě dokazuje toliko skutečnost, že se s kuklou určitá osoba mohla dostat do kontaktu, nikoli, že spáchala konkrétní trestný čin. U osoby Z. K., jejíž DNA byla na kukle zjištěna, byla ostatně provedena metoda pachové identifikace (č. l. 2575 spisu) s výsledkem negativním.
55. Jestliže učiněné skutkové závěry jsou ve svém celku dostatečně důkazně podložené, pak není místo ani pro námitku, že soudy nepřihlížely k zásadě in dubio pro reo.
VI. Závěr
56. Na základě shora uvedených úvah nezbývá než učinit závěr, že podmínky, za kterých obecnými soudy uplatněný výklad a aplikace práva, resp. vedení trestního procesu překračuje hranice ústavnosti, v dané věci splněny nejsou. Nelze dovodit ani excesivní odklon od zákonných zásad ovládajících postupy obecných soudů v řízení ani od pravidel ústavnosti, traktovaných v judikatuře Ústavního soudu.
57. Stěžovateli se zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod doložit nezdařilo; Ústavní soud proto ústavní stížnost podle § 82 odst. 1 zákona o Ústavním soudu zamítl.
58. Ačkoli stěžovatel petitem své ústavní stížnosti nenapadl rozhodnutí Nejvyššího soudu, jež v jeho věci bylo též vydáno, nevyvozoval odtud - za této situace - Ústavní soud mu nepříznivé důsledky vzhledem k tomu, že dovolací soud nerozhodl věcně. Není pochyb, že dovolání stěžovatele nebylo efektivním opravným prostředkem, tedy prostředkem řádně - v souladu s příslušnými procesními předpisy - uplatněným, neboť bylo podáno z jiných než přípustných dovolacích důvodů [§ 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu]. Ostatně i nad tento rámec se dovolací soud k některým stěžovatelovým úvahám vyjádřil v souladu se shora uvedenými závěry Ústavního soudu.