Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou ve věci návrhu J. P., t. č. ve Věznici v Pardubicích, zastoupeného Mgr. Radkou Landsmannovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Náměstí Republiky 53, směřujícího proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. května 2016, č. j. 20 Co 173/2016-57, a usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 6. dubna 2016, č. j. 0 Nc 9478/2015-38, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel brojí proti tomu, že jeho nejasný návrh okresní soud odmítl, a rovněž zastavil řízení ve věci jeho nezletilé dcery vyvolané na základě iniciativy navrhovatele; odvolací soud pak usnesení nalézacího soudu potvrdil. Navrhovatel má za to, že svůj návrh dostatečně odůvodnil a obecné soudy se měly věcí zabývat. Jak v ústavní stížnosti uvedla zástupkyně navrhovatele, dovolání mělo být podle slov navrhovatele již odmítnuto.
Z napadených rozhodnutí je zřejmé, že soudy nezjistily, čeho se navrhovatel domáhal, a to ani přes učiněné výzvy. Navrhovatel dále ani nedoložil rozhodnutí opatrovnického soudu, kterým by byl udělen souhlas, aby jménem nezletilé dcery činil podání (podal žalobu). Krajský soud v poučení uvedl, že dovolání je za podmínek § 237 o. s. ř. přípustné. Jak Ústavní soud zjistil, navrhovatel podal dne 18. května 2016 dovolání, které je však vadné (nesrozumitelné), a proto byl navrhovatel usnesením Okresního soudu v Náchodě ze dne 13. června 2016 vyzván k jeho doplnění; spis ještě nebyl s dovoláním Nejvyššímu soudu ani postoupen. Vzhledem k tomu, že navrhovatel činí v obdobných věcech řadu podání, nesprávně chápe usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. května 2016, sp. zn. 30 Cdo 1532/2016, vydané v jiné své věci, za rozhodnutí vztahující se k napadeným usnesením.
Podle § 75 odstavce 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), představuje ústavní stížnost podle čl. 87 odstavce 1 písmene d) Ústavy ČR za ultima ratio, zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně, ve vztahu subsidiarity. Vzhledem k tomu, že řízení o dovolání navrhovatele doposud nebylo ukončeno, je třeba jeho podání k Ústavnímu soudu považovat za předčasné.
Podle ustanovení § 43 odstavce 1 písmene e) zákona o Ústavním soudu proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. července 2016
Jaromír Jirsa v. r. soudce zpravodaj