Ústavní soud rozhodl dne 16. prosince 2016 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu M. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně, ze dne 23. května 2016 č. j. 54 Co 515/2015 - 131, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Třebíči, jako účastníků řízení, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu bylo dne 23. září 2016 doručeno podání, kterým se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Krajského soudu v Brně. Z nejasně formulovaného podání je možno usuzovat, že toto usnesení bylo vydáno v rámci exekučního řízení, vedeného u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 11 E 91/2012. Stěžovatel sdělil, že požádá Českou advokátní komoru o určení advokáta pro jeho zastupování v řízení před Ústavním soudem.
Vzhledem k tomu, že podání stěžovatele neobsahovalo zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") stanovené náležitosti, byl stěžovatel dopisem ze dne 6. října 2016 (výzva byla doručena dne 21. října 2016), vyzván k odstranění vad, spočívajících zejména v nedostatku právního zastoupení stěžovatele advokátem v řízení před Ústavním soudem a předložení posledního rozhodnutí, proti němuž ústavní stížnost směřuje. Stěžovateli byla stanovena lhůta 30 dnů od doručení výzvy s upozorněním, že po jejím marném uplynutí bude návrh odmítnut.
Stěžovatel na výzvu reagoval tím, že zopakoval žádost o ustanovení zástupce.
Dříve, než se Ústavní soud začal zabývat věcnou stránkou návrhu, přezkoumal, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že tomu tak není.
Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že stěžovatel byl mnohokrát v minulosti poučován o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu (dosud byl asi v 20 věcech účastníkem řízení před Ústavním soudem, např. ve věci sp. zn. IV. ÚS 1394/14). Vzdor tomu vykazuje nyní předložený návrh opakující se vady, zejména nesplňuje podmínku obligatorního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem v souladu s § 30 a § 31 zákona o Ústavním soudu.
Vyzývat stěžovatele k odstranění vad návrhu z důvodů stěžovateli z předchozích řízení velmi dobře známých by bylo neefektivní a formalistické, neboť s právními následky takto vadně podané ústavní stížnosti byl již mnohokrát seznámen v řadě rozhodnutí Ústavního soudu, např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 2391/12 ze dne 1. 11. 2012, usnesení sp. zn. III. ÚS 386/14 ze dne 29. 4. 2014, usnesení sp. zn. III. ÚS 1749/14 ze dne 25. 9. 2014, usnesení sp. zn. IV. ÚS 2344/14 ze dne 1. 10. 2014, usnesení sp. zn. II. ÚS 2828/14 ze dne 7. 1. 2015.
Ústavní soud tak byl nucen postupovat přiměřeně podle ust. § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a podání stěžovatele odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. prosince 2016
Jan Musil v. r. soudce zpravodaj