Ústavní soud rozhodl o návrhu Jana Houžvičky, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 8. 2016 č. j. 2 Afs 111/2016-29 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 4. 2016 č. j. 31 Af 34/2015-54, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 25. 10. 2016, se navrhovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
Ústavní soud konstatuje, že navrhovatel podal ústavní stížnost v rozporu s § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Navrhovatel přitom byl v souvislosti s jeho předchozími podáními Ústavnímu soudu již mnohokrát vyzýván k odstranění vad podání s patřičným poučením o náležitostech ústavní stížnosti (včetně nutnosti být v řízení zastoupeni advokátem) i o případných následcích neodstranění vytčených vad podání.
Ústavní soud v jiných věcech navrhovatele rovněž opakovaně uvedl, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a o dalších náležitostech návrhu dostávalo stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve více případech předchozích (např. sp. zn. IV. ÚS 109/14, I. ÚS 2790/14, II. ÚS 3270/14, I. ÚS 3557/13, IV. ÚS 1836/10, III. ÚS 2371/10, IV. ÚS 29/08, IV. ÚS 3408/14, IV. ÚS 296/16, II. ÚS 1902/16 IV. ÚS 1690/16 a další).
Za dané situace, kdy se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým, Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. listopadu 2016
JUDr. Vladimír Sládeček v. r. soudce zpravodaj