Ústavní soud rozhodl bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou ve věci návrhu R. C., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici v Plzni, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Homolkou, advokátem se sídlem v Jihlavě, Na Dolech 4872/15, směřující proti usnesením Okresního soudu v Jihlavě ze dne 23. července 2015, č. j. 1 T 105/2011-706, a Krajského soudu v Brně ze dne 3. listopadu 2015, č. j. 8 To 473/2015-716, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud obdržel podání navrhovatele, který se domáhal zrušení shora uvedených usnesení pro tvrzené porušení práv zakotvených v čl. 40 odstavci 3 Listina základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 odstavci 3 písmeno c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Usnesením Okresního soudu v Jihlavě byla stanovena odměna obhájce navrhovatele ve výši, s níž obhájce nesouhlasil; jeho následnou stížnost zamítl Krajský soud v Brně.
Ústavní soud se zabýval nejprve naplněním formálních náležitostí návrhu. Podle ustanovení § 72 odstavce 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je oprávněn podat ústavní stížnost ten, kdo tvrdí, že v řízení, jehož byl účastníkem, byla pravomocným rozhodnutím porušena jeho práva.
Usnesením okresního soudu bylo rozhodnuto o přiznání odměny obhájce navrhovatele, v rámci tohoto rozhodnutí byla odměna vyčíslena a byly specifikovány úkony, za které se odměna přiznává; soud zdůvodnil i to proč za některé úkony odměnu nepřiznal. Tímto usnesením proto nebylo rozhodováno o právech a povinnostech navrhovatele, ale o povinnosti státu vyplatit jeho obhájci odměnu v důsledku toho, že navrhovateli byl přiznán nárok na bezplatnou obhajobu. Rozhodnutí napadl stížností pouze obhájce nespokojený s výší odměny, který tvrdí, že mu měla být přiznána i náhrada za zastupování navrhovatele před rozhodnutím soudu o bezplatné obhajobě, kdy jej zastupoval na základě plné moci.
Napadenými rozhodnutími soudů však nemůže být navrhovatel dotčen ve svých právech, neboť usnesení řeší pouze vztah mezi státem a obhájcem, týkající se určení výše odměny náležející obhájci ze strany státu. Proti rozhodnutím tak mohl ústavní stížností brojit pouze obhájce, nikoliv navrhovatel.
Za dané situace tedy Ústavní soud dospěl k závěru, že navrhovatel nebyl osobou oprávněnou učinit podání k Ústavnímu soudu směřující proti napadeným usnesením obecných soudů.
Podle ustanovení § 43 odstavce 1 písmene c) zákona o Ústavnímu soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne návrh, byl-li podán někým zjevně neoprávněným. Vzhledem k tomu, že tato okolnost v projednávaném případě nastala, nezbylo než návrh odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. května 2016
Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu