Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti Augusta Vavrici, zastoupeného Mgr. Marianem Babicem, advokátem se sídlem v Opavě, Nákladní 3002/2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2016, č. j. 30 Cdo 3444/2016-352, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.em se sídlem v Opavě, Nákladní 3002/2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2016, č. j. 30 Cdo 3444/2016-352, takto
Odůvodnění:
Nejvyšší soud zastavil usnesením ze dne 24. 8. 2016, č. j. 30 Cdo 3444/2016-352, dovolací řízení s odůvodněním, že stěžovatel nebyl zastoupen advokátem podle § 241 o. s. ř. a tento nedostatek neodstranil ani v dodatečné lhůtě stanovené v doručené výzvě.
Proti výše uvedenému rozhodnutí se stěžovatel opakovaně brání ústavní stížností podanou u Ústavního soudu dne 14. 11. 2016 a navrhuje jeho zrušení. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práva a svobod, který spatřuje v tom, že ho Nejvyšší soud dostatečně nepoučil o možnosti ustanovení advokáta podle § 30 o. s. ř.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stížnost rovněž není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Úkolem Ústavního soudu je toliko přezkoumávat, zda obecný soud nevykročil z ústavního rámce jeho činnosti - takové pochybení v daném případě ovšem nezjistil. Obecné soudy srozumitelně a logicky uvedly důvod, na základě kterého o zastavení dovolacího řízení rozhodly a v postupu dovolacího soudu nelze shledat porušení či omezení žádného ústavně chráněného práva. Řízení bylo zastaveno v souladu se zákonem a posuzovaná věc zcela postrádá ústavní rozměr.
Podle § 30 o. s. ř. se nejedná o poučení, které se má dostat každému účastníku řízení, ale jen takovému, u něhož jsou splněny podmínky pro osvobození od soudního poplatku, a zároveň to vyžaduje ochrana jeho zájmů, což není posuzovaný případ (více viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2249/2005).
Ústavní soud neshledal, že by napadeným rozhodnutím bylo porušeno některé z ústavně zaručených práv; proto rozhodl o ústavní stížnosti mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že ji jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. listopadu 2016
Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu