6. Kdyby se jednalo podle pravidel řízení o ústavní stížnosti (§ 72 až 84 zákona o Ústavním soudu), muselo by být posouzeno ústavní postavení Koalice ve volbách do Senátu, kde politické strany nekandidují, neboť kandidovat mohou pouze fyzické osoby jako nezávislí kandidáti, popř. jako osoby přihlášené k registraci podle § 60 zákona o volbách do Parlamentu registrovanou politickou stranou, hnutí nebo jejich koalicí. Právo na přístup k voleným funkcím podle čl. 21 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) politické strany a hnutí s ohledem na čl. 20 odst. 4 Listiny však mít samozřejmě nemohou. S tím vzniká i otázka, jaké postavení v takovém případě Koalice řízení o své „ústavní stížnosti“ má a jakými ústavně zaručenými právy a svobodami disponuje (odůvodnění se tím vlastně nezabývá), tedy nikoli tím, co jí zaručuje v takovém případě volební zákon či soudní řád správní v rovině práva podústavního, se kterou stávající právní úprava počítá. Touto otázkou se většina nechtěla zabývat. Lze sice připustit, že i navzdory tomu, že Koalice není právním subjektem, může před Ústavním soudem vystupovat; to však jen v mezích, které jí procesní předpisy přiznávají. V dané věci však byla argumentace Koalice založena na tvrzení několika voličů, že volili, avšak jejich hlas nebyl do výsledku promítnut, což Nejvyšší správní soud vyřešil v řízení bez jednání. O takovou argumentaci je možno se jistě opřít ve volebním soudnictví, které je založeno i na ochraně objektivního volebního práva, nestačí to však v řízení o ústavní stížnosti.
7. Řízení o ústavní stížnosti však je založeno na ochraně veřejného subjektivního ústavně zaručeného práva či svobody. Jeho cestou se tak může svých ústavně zaručených práv a svobod domáhat jen ten, kdo byl přímo jednáním orgánu veřejné moci přímo a bezprostředně zasažen – tedy v případě voleb do Senátu (pokud to připustíme jako ústavní stížnost) – nezvolená kandidátka, kterou Koalice přihlásila k registraci, nebo právě takoví postižení voliči sami osobně. Není možné, aby nároky, plynoucí z jejich subjektivního volebního práva cestou ústavní stížnosti, hájila Koalice, neboť je ve smyslu judikatury zjevně neoprávněným navrhovatelem podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu. Stejně jako se liší předmět řízení, subjekty, lhůty či vlastní postup řízení o ústavní stížnosti nebo o opravném prostředku proti rozhodnutí o ověření volby poslance nebo senátora, stejně tak se liší i jeho výsledek a právní účinky. Zatímco v ústavní stížnosti to může být jen kasace rozhodnutí, ve druhém případě Ústavní soud vystupuje jako druhá instance volebního (nikoli jen ústavního) soudnictví, před kterou se řízení uzavírá.
8. Domnívám se, že v odůvodnění usnesení mělo být zaujato jasné stanovisko. Tímto způsobem bylo sic možno rozhodnout rychle, avšak právě jen pro tento případ návrhu, který byl zjevně neopodstatněný v jakékoli poloze. Ústavní soud však musí vědět, jaký by byl výsledek, kdyby se takovému řešení věci vyhnout nemohl.
9. Možností k řešení se zde podle mého názoru nabízela celá řada. Bylo možné (avšak nálezově – viz níže) věc odůvodnit tak, že Ústavní soud vychází z toho, že je-li podána ústavní stížnost, má z hlediska ochrany základních práv a svobod přednost jeho role jako Ústavního soudu, a tedy jejich ochrana. To by znamenalo nejdříve vytvořit ústavně nezpochybnitelný procesní prostor tím, že Nejvyšší správní soud bude usměrněn, jak respektovat ústavní principy soudního řízení v takové věci, a teprve poté, co rozhodne v mezích ústavních kautel řádného soudního řízení, bude moci Ústavní soud, bude-li to ještě třeba, rozhodovat jako volební soud i v rovině podústavního práva. V takovém případě bude již hrát roli jenom jako volební soud (nikoli ústavního soudu v úzkém smyslu slova), který už nemůže z hlediska ústavnosti nic rušit, ale jen definitivně rozhoduje volební věc v rámci apelačního, nikoliv kasačního systému, jak to předvídá platná právní úprava. Jsem si však vědom složitosti takového postupu ve věci, neboť by bylo třeba důkladně zvážit dopad „předbíhajícího“ rozhodnutí o ústavní stížnosti, jehož výsledek by mohl zasáhnout předčasně do nezávislého rozhodování Nejvyššího správního soudu ve věci volební, protože by před Ústavním soudem vlastně proběhla dvě odlišná řízení s mezivstupem Nejvyššího správního soudu. Navíc by mohlo dojít k mísení návrhů, kdy část volebních rozhodnutí Nejvyššího správního soudu by byla napadena ústavní stížností a část opravným prostředkem podle § 85 zákona o Ústavním soudu.
10. Konečně připomínám jako zásadní problém, že stanovisko většiny, podle kterého Ústavní soud může rozhodovat jen o návrzích, které vyústí v závěr, že někdo byl platně zvolen, odporuje nálezu ze dne 26. 1. 2005sp. zn. Pl. ÚS 73/04(N 17/36 SbNU 185; 140/2005 Sb.). V onom řízení byla řešena v podstatě obdobná situace, kdy politická strana, která podala přihlášku k registraci neúspěšného kandidáta z 1. kola senátních voleb, napadla výsledek 2. kola, požadujíc zrušení výsledku voleb jako celku, v čemž jí Nejvyšší správní soud vyhověl výrokem „Volby do Senátu Parlamentu ČR konané ve volebním obvodu č. 19 ve dnech 5. 11. a 6. 11. 2004 a ve dnech 12. 11. a 13. 11. 2004 jsou neplatné.“, jak to samozřejmě odpovídá jeho kognici podle § 90 odst. 2 soudního řádu správního.
11. Tím se dostáváme k základnímu problému, který projednávanou věc přesahuje. Má-li být Ústavní soud druhou instancí ve volebním soudnictví, jak to předpokládá čl. 87 odst. 1 písm. e) Ústavy a oddíl čtvrtý hlavy druhé zákona o Ústavním soudu, pak je naprosto nelogické vyjít z předpokladu, že jeho přezkumná kognice je užší než v případě orgánu, jehož rozhodnutí přezkoumává. Tento závěr většina přechází bez dalšího odůvodnění, přesněji – ač byl vznesen – mu neoponovala, ačkoli to odporuje jak požadavku na prolomení právního názoru vysloveného v nálezusp. zn. Pl. ÚS 73/04, tak logice úpravy instanční působnosti ve volebním soudnictví, ale i v každé hierarchicky uspořádané soustavě státních orgánů s instanční působností.
V Brně dne 19. ledna 2016
Jan Filip v. r.
K tomuto odlišnému stanovisku se připojuji.
V Brně dne 19. ledna 2016
Josef Fiala v. r.