42. V předchozím Ústavní soud nepřisvědčil argumentaci navrhovatelky, na základě které navrhovala zrušení napadeného nařízení. Předmět přezkumu v řízení před Ústavním soudem je ovšem vymezen petitem návrhu, nikoliv jeho odůvodněním, jímž Ústavní soud není vázán. Ústavní soud tak dále zvažoval ústavnost čl. 8 odst. 1 napadeného nařízení, podle kterého: "Toto nařízení se nevztahuje na prodej zboží a poskytování služeb mimo provozovnu při slavnostech, sportovních podnicích nebo jiných podobných akcích pořádaných obcí nebo povolených obcí." Přitom Ústavní soud shledal, že obec Štěpánovice citovaným ustanovením napadeného nařízení překročila meze zákonného zmocnění.
43. Z citovaného ustanovení napadeného nařízení je zřejmé, že z povinností v napadeném nařízení obsažených stanovilo zastupitelstvo obce výjimku pro všechny slavnosti, sportovní podniky a jiné podobné akce pořádané obcí Štěpánovice, přičemž ostatní subjekty takovou výjimku získají pouze tehdy, pokud se jedná o takovou akci, která je obcí Štěpánovice povolena.
44. Na tomto místě Ústavní soud opakuje, že podle čl. 79 odst. 3 Ústavy orgány územní samosprávy mohou vydávat nařízení jen, jsou-li k tomu výslovně zmocněny zákonem, a to na základě a v mezích zákona (viz též § 11 odst. 1 zákona o obcích). Zákonné zmocnění, na základě kterého může obec v tržním řádu stanovit výjimky z povinností jím stanovených, je obsaženo v § 18 odst. 3 živnostenského zákona. Podle tohoto ustanovení může obec v tržním řádu stanovit, že se toto nařízení obce nevztahuje na některé druhy prodeje zboží a poskytování služeb prováděné mimo provozovnu. Obec je tak zmocněna k tomu, aby v tržním řádu některé druhy prodeje zboží a poskytování služeb z působnosti nařízení vyjmula. V tržním řádu tak může být stanoveno, že se jeho ustanovení nevztahují např. na prodej z ložných ploch aut (Kameník, P., Hrabánková, M., Orlová, M. Živnostenský zákon. Zákon o živnostenských úřadech: komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2014, s. 88).
45. Pokud však napadené nařízení stanoví danou výjimku ze své působnosti pro slavnosti, sportovní podniky a jiné podobné akce v případech, kdy jsou obcí povoleny, vykračuje tím z mezí zákonného zmocnění podle § 18 odst. 3 živnostenského zákona, neboť dané zmocnění opravňuje obec stanovit výjimky pro specifikované druhy prodeje zboží a poskytování služeb, přičemž tyto výjimky mají být vymezeny jako obecně závazné pravidlo pro případy určitého typu, nikoliv k tomu, aby na jeho základě mohly být obcí udělovány výjimky pro individuální případy (akce povolené obcí).
46. Dále pak ta část čl. 8 odst. 1 napadeného nařízení, podle které se toto nařízení "nevztahuje na prodej zboží a poskytování služeb mimo provozovnu při slavnostech, sportovních podnicích nebo jiných podobných akcích pořádaných obcí", je rovněž v rozporu s ústavním pořádkem, neboť napadené nařízení zavádí dva odlišné právní režimy pro prodej zboží a poskytování služeb mimo provozovnu na území obce v závislosti na osobě pořadatele akce, v jejímž rámci mají být uvedené činnosti prováděny. Zatímco při akcích pořádaných obcí Štěpánovice lze danou podnikatelskou činnost provádět bez omezení vyplývajících z napadeného nařízení (samozřejmě při dodržení ostatních právních předpisů), na ostatní případy se povinnosti stanovené tržním řádem vztahují.
47. V případě takto stanovené výjimky pro akce pořádané obcí jde tedy o nedůvodně nerovný přístup obce Štěpánovice k sobě samé na straně jedné a k ostatním fyzickým a právnickým osobám na straně druhé (v rámci výkonu státní správy), jestliže je zaveden odlišný právní režim pro druhově obdobné či shodné akce pouze na základě osoby pořadatele akce. Chybí totiž jakýkoliv racionální a přípustný účel, ať již explicitně vyjádřený, či dovoditelný, proč by obec Štěpánovice neměla být při provádění činností téhož druhu podrobena regulaci obsažené ve vlastním nařízení, jaká se vztahuje na ostatní subjekty [srov. nález Ústavního soudu ze dne 5. 8. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 35/13 (N 148/74 SbNU 263; 220/2014 Sb.)]. Zmocnění obsažené v § 18 odst. 3 živnostenského zákona sice poskytuje obci prostor pro to, aby v tržním řádu stanovila výjimky, které budou zohledňovat místní poměry, avšak nelze tak činit způsobem uvedeným v čl. 8 napadeného nařízení, který je s ohledem na shora uvedené nutno považovat za projev nepřípustné libovůle ze strany obce Štěpánovice.
VIII. Závěr
48. Ústavní soud tedy uzavírá, že napadené nařízení obce Štěpánovice č. 1/2015, tržní řád, pokud jde o absenci právní úpravy rozdělení tržišť ve smyslu § 18 odst. 1 písm. a) živnostenského zákona a právní úpravu stanovení kapacity tržišť podle § 18 odst. 1 písm. b) téhož zákona, nepřekračuje meze zákonného zmocnění ve smyslu čl. 79 odst. 3 Ústavy. Článek 8 napadeného nařízení však čl. 79 odst. 3 Ústavy porušuje a dále je v rozporu s principem materiálního právního státu ve smyslu čl. 1 odst. 1 Ústavy, neboť zakládá nerovnost osob podléhajících výkonu veřejné moci, resp. státní správy, a to bez přesvědčivého, racionálního a legitimního důvodu, slučitelného se zásadami charakterizujícími demokratický právní stát.
49. Proto Ústavní soud podle § 70 odst. 1 zákona o Ústavním soudu rozhodl o zrušení čl. 8 napadeného nařízení obce Štěpánovice č. 1/2015, tržní řád, jak je ve výroku nálezu uvedeno.