33. Tvrdí-li stěžovatelka, že krajský soud porušil její právo na zákonného soudce, jejím jediným argumentem je tvrzení, že o odvolání měl podle rozvrhu práce uveřejněného na webových stránkách rozhodovat senát 49 Co, nikoli senát 44 Co. Ústavní soud připomíná, že zásada zákonného soudce má sloužit k ochraně účastníků před svévolným přidělováním věcí k rozhodnutí konkrétním soudním oddělením (senátům či samosoudcům), nikoli jako součást účelově hromaděných námitek proti (pro účastníka nepříznivému) rozhodnutí soudu. V nyní projednávané věci Ústavní soud ze soudního spisu (č. l. 371) zjistil, že stěžovatelka dne 15. 6. 2015 zaslala krajskému soudu ke sp. zn. 44 Co 147/2015 doplnění svého odvolání, dne 6. 1. 2016 požádala tentýž soud o odročení jednání stanoveného na den 10. 2. 2016 (což později vzala zpět) a uvedeného dne se jednání před senátem 44 Co krajského soudu zúčastnila; při žádné z těchto příležitostí netvrdila, že senát 44 Co není dle rozvrhu práce příslušný k projednání jejího odvolání. Stěžovatelka se tedy tvrzenému pochybení nebránila ani v odvolacím řízení, tuto námitku neuplatnila ani v žalobě pro zmatečnost dle občanského soudního řádu ani v řízení o dovolání, ve kterém Nejvyšší soud k vadě nesprávného obsazení soudu přihlédne, je-li dovolání přípustné. Ústavní soud tak nemá důvod se v dané věci odchýlit od své judikatury, jež je v souladu se zásadou subsidiarity ústavní stížnosti ve vztahu k ostatním procesním prostředkům ochrany práv. To činí v tomto ohledu ústavní stížnost zčásti nepřípustným návrhem ve smyslu § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
D. Závěr
34. Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl zčásti jako zjevně neopodstatněnou dle § 43 odst. 2 písm. a) a zčásti jako nepřípustnou dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. března 2017
Kateřina Šimáčková, v. r. předsedkyně senátu