Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti Odborové organizace Sluníčko, z. s., se sídlem Petrušov 152, Moravská Třebová, zastoupené Mgr. Janem Kvapilem, advokátem, AK se sídlem Sakařova 1631, Pardubice, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 8. 2017 č. j. 9 Ads 199/2017-34, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení výše uvedeného usnesení Nejvyššího správního soudu. Spatřuje v něm porušení svého práva na spravedlivý proces garantovaného čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Navrhuje proto jeho zrušení.
2. Nejvyšší správní soud napadeným usnesením odmítl kasační stížnost stěžovatelky. Toto rozhodnutí odůvodnil tím, že stěžovatelka nesplnila základní podmínku řízení o kasační stížnosti, kterou je povinné zastoupení advokátem (§ 105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů). Tomuto rozhodnutí přecházela související procesní rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, který nejprve zamítl žádosti stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, a současně ji vyzval, aby ve lhůtě 5 dnů od doručení daného usnesení zaplatila soudní poplatek a předložila plnou moc udělenou advokátovi nebo prokázala, že se na ni nevztahuje povinné zastoupení advokátem. Navazujícím usnesením pak zamítl žádost stěžovatelky o prodloužení uvedené pětidenní lhůty.
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že odmítnutí Nejvyššího správního soudu osvobodit ji od soudních poplatků bylo nedůvodné. Nejvyšší správní soud jí navíc pro zaplacení soudního poplatku a zmocnění advokáta pro dané řízení stanovil nepřiměřeně krátkou lhůtu.
4. Stěžovatelka napadla stejné usnesení Nejvyššího správního soudu jako v tomto případě svou dřívější ústavní stížností, o které Ústavní soud rozhodl usnesením sp. zn. III. ÚS 2944/17 ze dne 31. 10. 2017. Danou ústavní stížnost shledal v části týkající se usnesení Nejvyššího správního soudu, které stěžovatelka napadá i v této věci, zjevně neopodstatněnou. II. senát Ústavního soudu nevidí žádný důvod, proč by se od závěrů citovaného usnesení III. senátu Ústavního soudu měl odchylovat. Zcela se s nimi ztotožňuje. Na odůvodnění usnesení sp. zn. III. ÚS 2944/17 (body 18-35) proto plně odkazuje.
5. Zákon o Ústavním soudu neumožňuje odmítnutí návrhu pro překážku věci rozhodnuté, pokud o námitkách stejného stěžovatele vůči stejnému rozhodnutí Ústavní soud dříve rozhodl usnesením o odmítnutí ústavní stížnosti pro zjevnou neopodstatněnost. Překážku věci rozhodnuté zakládají jen nálezy Ústavního soudu (viz § 35 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Vzhledem k výše uvedenému tedy Ústavní soud s odkazem na usnesení sp. zn. III. ÚS 2944/17 ze dne 31. 10. 2017 bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. listopadu 2017
Jiří Zemánek. v. r. předseda senátu