22. Svou nečinností obvodní státní zastupitelství zasáhlo i do práva stěžovatelky na přístup k soudu, které je součástí práva na soudní ochranu zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny. Státní zastupitelství je orgánem moci výkonné, jehož úkony směřující k omezení základních práv účastníků trestního řízení podléhají přezkumu ze strany nezávislých a nestranných soudů. V případě zásahu do práva na ochranu majetku (který však může být opodstatněný a proporcionální dle kritérií uvedených v bodech 21 a 22) trestní řád dává osobě, jejíž majetek je orgánem moci výkonné zajištěn, možnost brojit proti důvodům zajištění pomocí řádného opravného prostředku - stížnosti u příslušného soudu. Postupem, který obvodní státní zastupitelství v projednávané věci zvolilo, tj. svou nečinností, odepřelo stěžovatelce možnost využít procesních prostředků k ochraně jejích práv, tedy domáhat se stanoveným postupem přezkumu zajištění u nezávislého a nestranného soudu. Takový postup obvodního státního zastupitelství zkrátil stěžovatelku na možnosti uplatňovat jednotlivá procesní práva a konat procesní úkony, jež by byly způsobilé přivodit jí příznivější rozhodnutí v její věci, tedy zejména se stěžovatelka mohla domoci zrušení zajištění za situace, kdy objektivně disponovala novými skutečnostmi ve své věci (zastavení trestního stíhání vůči její osobě ve Švýcarsku).
23. Ústavní soud nemohl přehlédnout, že v průběhu řízení o ústavní stížnosti obvodní státní zastupitelství ve věci rozhodlo zamítavým usnesením, které stěžovatelka napadla stížností u obvodního soudu. Deklarovaný zásah do základních práv stěžovatelky tedy již odezněl, nicméně v okamžiku podání ústavní stížnosti tento zásah ještě trval, a proto nic nebrání tomu, aby bylo návrhu stěžovatelky co do části, která nebyla odmítnuta, vyhověno a bylo vysloveno porušení základních práv stěžovatelky.
24. Na základě všech výše uvedených důvodů Ústavní soud shledal ústavní stížnost důvodnou pro porušení základních práv stěžovatelky zaručených v čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny, pročež jí podle § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu částečně vyhověl.
25. Ve zbývající části Ústavní soud ústavní stížnost odmítl, a to zčásti podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh opožděný, zčásti jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.