41. Ústavní rozměr věci může být dán až konkrétní výší částky, kterou je péče hrazena, ať už je tato částka vymezena prováděcím předpisem, nebo stanovena soudem analogickým použitím pravidel stanovených v úhradové vyhlášce. Referenčním kritériem pro posouzení její ústavnosti v kontextu a podmínkách konkrétního případu je zejména právo podnikat podle čl. 26 odst. 1 Listiny. Ústavní soud podotýká, že přestože cílem příspěvkových organizací, mezi které patří i stěžovatelka, není dosahování zisku, lze i na ně vztáhnout závěr o nepřijatelnosti takové právní úpravy, která by náklady zdravotní péče, byť jen částečně, systémově přenášela na poskytovatele zdravotní péče (nález sp. zn. Pl. ÚS 19/13). Protiústavní důsledky by v takovém případě nastaly tehdy, nebyla-li by úhrada za zdravotní péči způsobilá pokrývat ani jen "nutně vynaložené náklady" na tuto péči. Tato skutečnost by však v řízení před obecnými soudy musela být tvrzena a prokázána. Nestačí pouze doložit rozdíl mezi cenou fakturovanou a skutečně vyplacenou, nebo rozdíl mezi cenou plnění v rozhodném roce a v letech předcházejících.
42. I kdyby Ústavní soud zrušil napadená rozhodnutí, stěžovatelka by nemohla očekávat, že jí bude indikovaná, vykonaná a vykázaná zdravotní péče v pobytových zařízeních sociálních služeb uhrazena vedlejší účastnicí v rozsahu, jak tomu bylo předtím, tedy na základě zvláštní smlouvy a jejích dodatků. Stěžovatelka v řízení před obecnými soudy neprokázala, z jakého důvodu má být právě jí fakturovaná částka 0,90 Kč za bod legitimním nárokem, kterému měly soudy poskytnout právní ochranu.
43. Lze tedy uzavřít, že námitky stěžovatelky směřující proti posouzení jejího nároku ze strany obecných soudů nejsou důvodné. Ve zbytku považuje Ústavní soud za postačující odkázat na relevantní části odůvodnění nálezu sp. zn. IV. ÚS 2545/16.
VII. Závěr
44. Protože napadenými rozhodnutími nebyla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody stěžovatelky, včetně jejího základního práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, Ústavní soud rozhodl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o odmítnutí ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. srpna 2017
Jan Filip v. r. předseda senátu