31. Ve světle shora uvedených závěrů lze konstatovat, že obecné soudy se námitkami stěžovatelky zabývaly velmi podrobně a své závěry odůvodnily řádně. Zejména je nutno vyzdvihnout rozhodnutí soudu prvního stupně, kdy tento soud se nejen důkladně seznámil s rozsáhlým spisovým materiálem předmětného rozhodčího řízení, ale také své závěry podepřel logickou a srozumitelnou argumentací, která mohla být bezezbytku po řádném přezkoumání převzata soudem odvolacím. V porovnání s podrobností rozhodnutí soudu prvního stupně a soudu odvolacího se může jevit odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu stručnější, avšak i zde Nejvyšší soud dostál své povinnosti jasně, srozumitelně, logicky a zejména dostatečně odůvodnit své závěry, přičemž rozsah jeho odůvodnění je přiměřený relevanci námitek obsažených v dovolání.
32. Po prostudování ústavní stížnosti, jakož i napadených rozhodnutí a spisového materiálu, Ústavní soud neshledal důvod pro zrušení napadených rozhodnutí. Ústavní soud se řídí zásadou minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, kdy tento zásah provádí výhradně tehdy, kdy případné porušení běžných zákonů dosáhne takové intenzity, že je způsobilé zasáhnout do ústavně zaručených základních práv či svobod stěžovatele. V daném případě se však o takový případ nejedná, když v postupu soudů v dané věci nelze spatřovat omezení či odepření základního práva stěžovatelky na spravedlivý proces. Naopak Ústavní soud dospěl k závěru, že nejenom v řízení před obecnými soudy, ale i v samotném rozhodčím řízení, bylo ze strany soudů, resp. rozhodčího soudu, postupováno s maximální péčí a byly zachovány zásady, na kterých spočívá spravedlivý proces. Pokud soudy dospěly k závěru, že v předmětném rozhodčím řízení nebyla porušena procesní práva stran a nebyla tak snížena úroveň ochrany jejich práv, pak k tomuto závěru dospěly způsobem, který je zcela v souladu s ústavně zaručenými základními právy stěžovatelky.
VII.
33. Protože Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod, rozhodl o návrhu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, tak, že návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. dubna 2017
Jan Filip v. r. předseda senátu