V případě, kdy je stěžovatel osobou, proti níž se trestní řízení vede, anebo poškozeným, jsou těmito procesními prostředky ochrany práva jednak žádost o přezkum postupu policejního orgánu dle ustanovení § 157a odst. 1 tr. řádu a následně případný podnět k výkonu dohledu v linii státního zastupitelství dle ustanovení § 12d zákona o státním zastupitelství. V ostatních případech (tedy kdy proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v provedení domovní prohlídky brojí jiná osoba, než ten, proti komu se trestní řízení vede nebo poškozený) může stěžovatel k ochraně svých práv využít ustanovení § 174 odst. 2 písm. b) trestního řádu, tedy formou podání ve smyslu § 16a zákona o státním zastupitelství, požádat dozorujícího státního zástupce o prošetření, zda policejní orgán řádně postupuje při vyšetřování trestné činnosti. Pokud by osoba dávající "podnět" ve smyslu § 174 odst. 2 písm. b) tr. řádu nebyla s provedeným dozorem spokojena, může dále vyzvat bezprostředně vyšší státní zastupitelství k výkonu dohledu dle § 12d zákona o státním zastupitelství.
Teprve po vyčerpání shora uvedených prostředků k ochraně svých práv může stěžovatel podat ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, spočívajícímu v provedení domovní prohlídky (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. srpna 2014 sp. zn. II. ÚS 2166/14, ze dne 3. února 2015 sp. zn. II. ÚS 3195/15, ze dne 5. února 2015 sp. zn. I. ÚS 3156/14, ze dne 1. dubna 2016 sp. zn. III. ÚS 254/16 a ze dne 11. dubna 2017 sp. zn. I. ÚS 4038/16).
V projednávané věci stěžovatelka není osobou, proti níž se trestní řízení vede a není ani poškozenou. Proti provedení domovní prohlídky proto mohla brojit toliko prostřednictvím podnětu vůči okresnímu státnímu zástupci k výkonu dozoru nad zákonností přípravného řízení, resp. nad postupem policejního orgánu dle § 174 odst. 2 písm. b) tr. řádu, což však neučinila. Namítá-li stěžovatelka, že svá práva uplatňovala prostřednictvím jednotlivých podání svého manžela (stěžovatele) nepovažuje Ústavní soud uvedené tvrzení za relevantní. Trestní řád totiž nezná postup, jímž by se mohla osoba oprávněná ve smyslu § 157a odst. 1 tr. řádu (zde stěžovatel) domáhat jménem jiné [nota bene ve smyslu uvedeného ustanovení neoprávněné] osoby přezkoumání postupu policejního orgánu, případně činit jejím jménem podnět k výkonu dohledu v rámci soustavy státního zastupitelství.
Za situace, kdy stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), je její ústavní stížnost v této části nepřípustná, resp. předčasná.
V. 3. K ústavní stížnosti stěžovatelek (obchodních společností)
Stěžovatelky v prvé řadě brojí proti vyrozumění okresního státního zastupitelství ze dne 23. května 2016 o vyřízení podnětu na přezkum jednání policisty por. Ing. Tomáše Nováčka, resp. proti způsobu vyřízení označeného podnětu. Stěžovatelky jsou totiž přesvědčeny, že byť nejsou osobami uvedenými v § 157a odst. 1 tr. řádu (a nemohou se tedy domáhat přezkoumání postupu policejního orgánu státním zástupcem ve smyslu označeného ustanovení), mají nárok na to, aby státní zástupce jejich podnět vyřídil, resp. aby vyhodnotil, zda přezkum dle § 157a odst. 1 tr. řádu provede či nikoliv.
Ústavní soud považuje za nezbytné uvést, že státní zastupitelství je povinno přijatá podání posuzovat dle jejich obsahu (§ 16 odst. 1 věta první zákona o státním zastupitelství), tedy nikoliv formálně. Podání stěžovatelek doručené okresnímu státnímu zastupitelství dne 18. května 2016 směřuje proti postupu por. Ing. Tomáše Nováčka v souvislosti se zajištěním výpočetní techniky dne 26. dubna 2016 v rámci domovní prohlídky v rodinném domě stěžovatelů (manželů C.). Policista měl nejprve prý jednatelce obou stěžovatelek slíbit, že bude část výpočetní techniky vrácena již následující den, následně však svůj slib popřel.
V situaci, kdy podání stěžovatelek nebylo možné posoudit jako žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu dle § 157a odst. 1 tr. řádu (neboť stěžovatelky nejsou osobami, jimž svědčí právo takovou žádost podat), bylo na státním zástupci okresního státního zastupitelství, aby podání stěžovatelek na základě jeho obsahu vyhodnotil. Ústavní soud nesdílí závěr stěžovatelek, že státní zástupce je povinen na základě podnětu osob neoprávněných k podání žádosti dle § 157a odst. 1 tr. řádu vyhodnotit, zda přezkum dle označeného ustanovení provede či nikoliv. V takovém případě by stanovení okruhu osob oprávněných podat danou žádost bylo zcela zbytečné. Státní zástupce je však povinen vyhodnotit přijaté podání dle jeho obsahu a v případě, kdy zde vedle způsobu vyřízení věci, jehož se podatel domáhá (ale jenž zákon v dané situaci nepřipouští), existuje i jiný způsob jak lze dané podání vyřídit, je povinen tak učinit.
V projednávané věci státní zástupce okresního státního zastupitelství konstatoval, že podání stěžovatelek nelze vyhodnotit jako podnět k přezkoumání postupu policejního orgánu dle § 157a odst. 1 tr. řádu. Za této situace proto podání stěžovatelek vyhodnotil jako stížnost na postup policisty při provádění úkonu (tedy jako stížnost dle § 175 s. ř.) a jako takovou ji postoupil příslušnému vedoucímu daného policisty. Takový postup státního zástupce Ústavní soud nepovažuje za porušení práva stěžovatelek na spravedlivý proces. Pokud nebudou stěžovatelky spokojeny se způsobem vyřízení stížnosti, mohou se obrátit na nadřízený správní orgán a požádat jej o přešetření způsobu vyřízení stížnosti (§ 175 odst. 7 s. ř.).
Stěžovatelky dále tvrdí, že jim po skončení domovní prohlídky nebyl předložen protokol o jejím průběhu. Rovněž namítají, že již v průběhu domovní prohlídky upozorňovala jednatelka stěžovatelek na skutečnost, že vlastnicemi některé zajištěné výpočetní techniky jsou stěžovatelky, čemuž však policejní orgán provádějící domovní prohlídku nevěnoval pozornost.
K těmto námitkám je třeba v prvé řadě říci, že nedosahují ústavněprávní roviny, neboť se pohybují ryze v rovině podústavního práva. Ustanovení § 85 odst. 4 tr. řádu ukládá orgánu, který domovní prohlídku vykonal, povinnost vydat osobě, u které byla prohlídka vykonána, písemné potvrzení o výsledku úkonu, jakož i o převzetí věcí, které byly při takovém úkonu vydány či odňaty, anebo opis protokolu. Stěžovatelky však nejsou osobami, u nichž byla domovní prohlídka vykonána a ani tak netvrdí. V takovém případě je na místě postup podle § 78 odst. 6 tr. řádu, ve znění do 17. března 2017, jímž orgán činný v trestním řízení uloží osobě, která věc vydala, aby mu ve stanovené lhůtě sdělila, zda a kdo má k vydané věci předkupní nebo jiné právo nebo zda je jiným způsobem omezen výkon práva s danou věcí nakládat. O zajištění věci následně orgán činný v trestním řízení vyrozumí osoby a orgány, o nichž se dozví, že mají k takové věci předkupní nebo jiné právo nebo vedou řízení, ve kterém byl omezen výkon práva s ní nakládat.
Z obsahu protokolu (strana 1) plyne, že stěžovatel k otázce vlastnictví zajištěné výpočetní techniky na počátku domovní prohlídky ničeho neuvedl, resp. že po provedení domovní prohlídky v tomto směru neučinil námitky k obsahu protokolu ve smyslu § 55 odst. 1 písm. f) tr. řádu. Policejní orgán a okresní státní zastupitelství se tak o vlastnictví stěžovatelek prokazatelně dozvěděly až na základě podání stěžovatele ze dne 26. a 28. dubna 2016. Na uvedenou skutečnost reagoval dozorující státní zástupce okresního státního zastupitelství ve vyrozumění ze dne 4. května 2016 sp. zn. 4 ZN 4129/2016 tak, že uložil policejnímu orgánu, aby stěžovatelky o zajištění jejich výpočetní techniky vyrozuměl ve smyslu § 78 odst. 6 tr. řádu. Z obsahu vyrozumění krajského státního zastupitelství ze dne 22. června 2016 č. j. 1 KZN 3227/2016-77 se podává, že stěžovatelky byly o zajištění výpočetní techniky vyrozuměny ve dnech 17. a 19. května 2016.
Ačkoliv tedy byly stěžovatelky o zajištění vyrozuměny téměř měsíc po provedení domovní prohlídky, je zřejmé, že uvedené prodlení mělo svůj původ v nevyjasnění majetkoprávních vztahů k vydaným věcem již v průběhu domovní prohlídky a nelze jej proto klást pouze k tíži orgánů činných v trestním řízení. V tomto směru byla ze strany dozorujícího státního zástupce zjednána náprava. Rovněž krajské státní zastupitelství v rámci dohledu dle § 12d zákona o státním zastupitelství uložilo okresnímu státnímu zastupitelství postoupit podklady o případných pochybeních policejního orgánu, Odboru vnitřní kontroly Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje k dalšímu postupu.
V této části proto Ústavní soud shledal ústavní stížnost stěžovatelek jako zjevně neopodstatněnou.
Stran námitek stěžovatelek proti důvodům a délce trvání zajištění jejich výpočetní techniky Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelky brojily proti zajištění doposud toliko žádostmi o vydání daných věcí (dne 29. dubna, 27. července, 15. srpna 2016 a 27. ledna 2017), na něž reagoval policejní orgán vyrozuměními ze dne 28. července a 23. srpna 2016 a ze dne 31. ledna 2017. Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelky dosud nevyužily všechny procesní prostředky k ochraně svých práv, které jim zákon poskytuje. Z tohoto důvodu je podaná ústavní stížnost v daném rozsahu nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud již dříve odmítl, že by to měl být právě on, kdo by měl být oním "prvním" orgánem, který bude posuzovat přípustnost či přiměřenost tvrzeného zásahu do základních práv a svobod stěžovatele. V takovémto případě by byl Ústavní soud postaven do role, která mu v ústavním systému zjevně nepřísluší, a byl by narušen jeden ze stěžejních principů, na němž je řízení o ústavních stížnostech vybudována, totiž princip subsidiarity. Ústavní soud by měl přezkoumávat akty orgánů veřejné moci zásadně teprve poté, co se ukáže, že ochrana proti jejich zásahům do sféry ústavně zaručených základních práv a svobod v rámci systému obvyklých procesních prostředků není možná či dostatečně účinná. Teprve poté je oprávněn zasáhnout, a to buď zrušením napadených rozhodnutí nebo - v případě tzv. jiného zásahu - vyslovením zákazu v pokračování v porušování práva a svobody, a pokud to je možné, příkazem obnovit stav před porušením (srov. § 82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud musí respektovat daný systém prostředků ochrany práva, a nemůže proto "předbíhat" s poskytnutím ochrany před ostatními orgány veřejné moci, které jsou k tomu oprávněny. Tento zdrženlivý postoj je důležitý též proto, že (na rozdíl od ostatních orgánů veřejné moci, které jsou oprávněny kontrolovat zákonnost i soulad s podzákonnými právními předpisy) může Ústavní soud chránit stěžovatele jen v případě zjištěné protiústavnosti [viz čl. 83 Ústavy], a nikoliv při porušení jeho práv zaručených toliko na podústavní úrovni (viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2166/14).
V projednávané věci se stěžovatelky domáhají, aby Ústavní soud přezkoumal závěry policejního orgánu uvedené ve vyrozuměních ze dne 28. července, 23. srpna 2016 a 31. ledna 2017. K takovému přezkumu je však v první linii povoláno příslušné státní zastupitelství, jež vykonává dozor nad zachováním zákonnosti v přípravném řízení (§ 174 tr. řádu). Pokud stěžovatelky nebyly spokojeny s výsledkem vyřízení své žádosti o vrácení zajištěné výpočetní techniky, mohly se obrátit prostřednictvím podnětu dle § 16a zákona o státním zastupitelství, na příslušné dozorující státní zastupitelství. Ustanovení § 174 odst. 2 písm. tr. řádu totiž [mimo jiné] umožňuje dozorujícímu státnímu zástupci dávat policejnímu orgánu závazné pokyny k vyšetřování trestných činů a prověřovat, zda policejní orgán v rámci trestního stíhání postupuje řádně.
Ústavní soud přitom zdůrazňuje, že oprávnění státního zastupitelství v rámci dozorové činnosti nad postupy policejního orgánu jsou příslušnými právními předpisy upravena natolik široce, že příslušný státní zástupce bezesporu disponuje možností řádného prošetření tvrzených pochybení, pročež při řádném postupu poskytne efektivní ochranu základních práv a svobod dotčených osob (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 14. března 2017 sp. zn. II. ÚS 3173/16).
Ačkoliv stěžovatelky mohly k ochraně svého vlastnického práva využít podání podnětu k výkonu dozoru nad zachováním zákonnosti dle § 174 odst. 1 tr. řádu, neučinily tak. V tomto směru je proto třeba jimi podanou ústavní stížnost vyhodnotit jako na nepřípustnou, resp. předčasnou.
VI.
Ústavní soud uzavírá, že v postupu orgánů činných v trestním řízení neshledal žádná pochybení, jež by porušila základní práva stěžovatelů.
Z tohoto důvodu Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnosti odmítl. Ústavní stížnost stěžovatele odmítl zčásti jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným ve smyslu § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu, zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnosti stěžovatele a stěžovatelek odmítl zčásti jako návrhy nepřípustné dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, zčásti jako návrhy zjevně neopodstatněné podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. května 2017
Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu Ústavního soudu