Ústavní soud rozhodl o návrhu Jiřího Bezděka, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 19. 9. 2017 č. j. 69 Co 294/2017-273 a rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 15. 3. 2017 č. j. 18 C 134/2015-224, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 11. 12. 2017 se navrhovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
Ústavní soud konstatuje, že navrhovatel podal ústavní stížnost v rozporu s § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Navrhovatel přitom byl v souvislosti s jeho předchozími podáními Ústavnímu soudu již mnohokrát vyzýván k odstranění vad podání s patřičným poučením o náležitostech ústavní stížnosti (včetně nutnosti být v řízení zastoupen advokátem) i o případných následcích neodstranění vytčených vad podání.
Ústavní soud v jiných věcech navrhovatele rovněž opakovaně uvedl, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a o dalších náležitostech návrhu dostávalo stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve více případech předchozích (např. sp. zn. IV. ÚS 1379/16, II. ÚS 1618/16, II. ÚS 1701/16, IV. ÚS 4026/16 další).
Za dané situace, kdy se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým, Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. prosince 2017
JUDr. Vladimír Sládeček soudce zpravodaj