Ústavní soud dospěl k závěru, že stanoveným standardům vyšetřování předmětné věci dostálo. Je zcela pochopitelné, že pro stěžovatelku a celou rodinu poškozeného není snadné přijmout ztrátu blízké osoby. Neblahý a nezaviněný zdravotní stav poškozeného vedl k tomu, že se u něj projevil atak nemoci, který nebyl schopen ovládat, kontrolovat ani se mu účinně bránit. Poškozený se v důsledku toho stal agresivním a svoji agresivitu směřoval proti svému okolí. Prvotní chování, odehrávající se mimo nemocnici, dopadající na rodinné příslušníky, se podařilo stabilizovat medikací a hospitalizací a nic nenasvědčovalo tomu, že zklidnění je jen přechodné a že atak se znovu projeví - ve druhém případě byla proto přivolána policie. K úmrtí poškozeného vedl souběh celé řady relativně bezvýznamných okolností, které nebylo možné predikovat, ale za které není současně možné nikoho vinit. Podle čl. 39 Listiny jen zákon (trestní zákoník) stanoví, které jednání je trestným činem, a nelze je odvodit od toho, jak věc vidí poškozený. Skutečnou satisfakci totiž nemůže přinést potrestání těch, kdo se snažili situaci vyřešit, ať tím, že na ni správným způsobem reagovali, nebo tím, že se bránili a chránili svá zaručená práva.
Ústavní soud nezjistil, že by orgány činné v trestním řízení porušily zákonem stanovené povinnosti, policejní orgán i státní zastupitelství vydaly svá rozhodnutí zcela v rámci svých zákonem svěřených kompetencí, dostatečně a srozumitelně je odůvodnily. Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. listopadu 2017
Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu