Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti Ing. Dobroslava Španěla, zastoupeného Mgr. Michaelem Brázdou, advokátem se sídlem v Brně, Příkop 8, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 11. 2016, č. j. 12 Co 520/2016-130, a usnesení Okresního soudu v Blansku ze dne 15. 4. 2016, č. j. 90 EXE 480/2015-82, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Blansku zamítl usnesením ze dne 15. 4. 2016, č. j. 90 EXE 480/2015-82, návrh stěžovatele na odklad provedení exekuce s odůvodněním, že dřívější podání návrhu na obnovu řízení není významnou okolností z hlediska provedení exekuce; navíc obnova řízení nebyla pravomocně povolena. O obdobném návrhu stěžovatele již obecné soudy dříve rozhodovaly a uvedly, že podmínkou odkladu je kvalifikovaně založená pravděpodobnost, že exekuce bude v budoucnu zastavena, což v posuzované věci nebylo splněno, neboť stěžovatel pouze polemizoval s věcnou správností exekučního titulu. Stěžovatelem tvrzená nepravdivost znaleckého posudku, na jehož základě byl vydán exekuční titul, nebyla prokázána a řízení nebylo obnoveno.
Krajský soud v Brně rozhodnutí zrušil usnesením ze dne 22. 11. 2016, č. j. 12 Co 520/2016-130, a řízení zastavil, protože již dne 23. 2. 2015 se povinný domáhal odkladu exekuce s totožnou argumentací jako v později souzené věci, existuje tak překážka věci pravomocně rozsouzené, což nalézací soud nezohlednil. Odvolací soud proto rozhodnutí zrušil a řízení zastavil pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení.
Proti výše napadeným usnesením se stěžovatel brání ústavní stížností a namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Za porušení svého základního práva považuje skutečnost, že obecné soudy rozhodovaly o návrhu na odklad provedení exekuce, namísto jejího zastavení podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Stěžovatel tvrdí, že podkladem pro vydání exekučního titulu byl vadný znalecký posudek a stěžuje si na rozhodnutí věci bez nařízení jednání podle § 269 odst. 2 o. s. ř.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stížnost rovněž není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona; Ústavní soud však dospěl k závěru, že je zjevně neopodstatněná.
Není úkolem Ústavního soudu přezkoumávat, zda se v posuzované věci šlo o návrh stěžovatele na odložení provedení exekuce nebo na zastavení exekuce. Z pohledu práva na spravedlivý proces postačuje, že návrh byl posouzen podle jeho obsahu ve smyslu § 41 odst. 2 o. s. ř., přezkoumatelným způsobem a s řádným odůvodněním. Obecné soudy nakonec správně vyhodnotily podání jako návrh na odklad exekuce, což mimo jiné vyplývá i z toho, že stěžovatel výslovně žádal o odložení exekuce do doby právní moci rozhodnutí o obnově řízení, kterou hodlal dosáhnout zrušení exekučního titulu. Tomuto jeho požadavku odpovídá odklad exekuce podle § 266 odst. 2 o. s. ř., kterým se fakticky exekuce pouze přeruší, zatímco zastavením by byla exekuce ukončena, což ani sám stěžovatel nenavrhoval.
Ústavní soud nemůže stížnosti vyhovět, jelikož obecné soudy svá rozhodnutí dostatečně odůvodnily, a zejména odvolací soud dostatečně vysvětlil, že v případě předmětného podání šlo o návrh na odklad exekuce, o kterém již jednou obecné soudy rozhodovaly, v důsledku čehož existuje překážka věci rozsouzené. Stěžovatelem namítaná povinnost soudu nařídit jednání podle § 269 odst. 2 o. s. ř. tak na posuzovanou věc vůbec nedopadá, stejně jako nález ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. II. ÚS 2230/16.
Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. dubna 2017
Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu