Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti Pavly Slezákové, zastoupené Mgr. Jiřím Hrbkem, advokátem se sídlem v Praze, Komořanská 63, proti zásahu Obvodního soudu pro Prahu 9 spočívajícímu v tom, že stěžovatelce odmítá zaslat písemná podání protistrany v řízení vedeném u tohoto soudu pod sp. zn. 98 C 255/2015, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 9 jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 9 v pozici žalobkyně neúspěšně domáhala zasílání kopií podání žalovaného, která podle jejího mínění obsahují podstatná tvrzení. Soud podle tvrzení stěžovatelky na její žádosti nereagoval a tato vyjádření jí nedal k dispozici ani během ústního jednání. Podle stěžovatelky tímto postupem obvodní soud porušuje její právo na soudní ochranu, právo na rovnost účastníků řízení a právo vyjádřit se ke všem důkazům. Porušení svých práv stěžovatelka spatřovala v tom, že soud musí účastníkům vytvořit prostor k vyjádření k tvrzením protistrany. Nelze přitom očekávat, že advokáti budou do spisů průběžně nahlížet, aby se s vyjádřením seznámili a nechali si je za poplatek kopírovat. Za současných technických možností není důvod tato vyjádření nepřeposílat.
2. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost není přípustná.
3. Již dříve Ústavní soud uvedl, že jeho úkolem není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení, nebo tam, kde má stěžovatel k dispozici další procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud je zásadně povolán k posouzení z hledisek souhrnných a po pravomocném skončení věci, zda řízení jako celek a jeho výsledek obstojí v rovině ústavněprávní. Jiný zásah orgánu veřejné moci nelze spatřovat v procesně vadném postupu soudu, jestliže k němu dochází v řízení, které dosud probíhá. Takový postup je ve své podstatě neoddělitelnou částí celého řízení a svou povahou a ve svých důsledcích je zatěžuje jako celek (včetně z něj vyplynuvšího rozhodnutí); proto i protiústavní procesní vady lze v rámci přezkumu celého řízení napravit obvyklým a zákonem předvídaným způsobem, a to především obecnými soudy samotnými [nález sp. zn. III. ÚS 62/95 ze dne 30. 11. 1995 (N 78/4 SbNU 243)].
4. Řízení ve věci stěžovatelky dosud neskončilo a jeho případné procesní vady s dopady do ústavně zaručených práv má stěžovatelka možnost namítat v jeho rámci, případně v rámci opravných prostředků, které jsou jí k dispozici [srov. § 205 odst. 2 písm. c) a § 219a odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu]. Obdobně Ústavní soud rozhodl např. usnesením sp. zn. I. ÚS 3339/16 ze dne 24. 11. 2016.
5. Ústavní soud z výše uvedených důvodů odmítl ústavní stížnost soudcem zpravodajem podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spoj. s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. března 2018
David Uhlíř v. r. soudce zpravodaj