Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Davida Uhlíře a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti Mgr. Eduarda Beneše, advokáta se sídlem Na Rozcestí 1434/6, Praha 9, proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 7 To 90/2018 ze dne 16. 3. 2018, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť se domnívá, že jím došlo k porušení jeho práv zaručených čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 2 T 88/2016 ze dne 1. 8. 2017 byla stěžovateli jako obhájci přiznána odměna a náhrada hotových výdajů. Obvodní soud podle § 14 odst. 2 advokátního tarifu mimo jiné rozhodl o náhradě za promeškaný čas za tři neuskutečněná hlavní líčení, a to ve výši 600 Kč za každé z nich.
Proti uvedenému usnesení podal stěžovatel stížnost, v níž nesouhlasil s tím, že mu nebyla přiznána paušální náhrada cestovného za dvě neuskutečněná hlavní líčení. Ústavní stížností napadeným usnesením Městský soud v Praze stížnost zamítl, neboť náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 1 advokátního tarifu je vázána na poskytnutí právní služby dle § 11 citované vyhlášky, k němuž u odročených líčení nedošlo.
V ústavní stížnosti stěžovatel vyjadřuje nesouhlas s právním názorem městského soudu a uvádí, že pokud byl obhájce soudem vyzván k dostavení k hlavnímu líčení, tak náklady na cestovné vynaložil účelně a v souvislosti s poskytnutím právní služby.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
V posuzované věci jde o výklad advokátního tarifu, tedy vyhlášky ministerstva spravedlnosti. Ústavnímu soudu přitom výklad podústavních předpisů nepřísluší. To je úkolem obecných soudů, do něhož Ústavní soud může zasáhnout jen tehdy, pokud by výklad zastávaný obecnými soudy vedl k protiústavním důsledkům nebo byl ve zjevném rozporu s běžnými interpretačními metodami. Právě v těchto případech totiž dochází k porušení ústavně zaručených práv účastníků řízení, které má Ústavní soud povinnost chránit.
Posuzovaná ústavní stížnost však pohříchu postrádá jakoukoli argumentaci, na jejímž základě by Ústavní soud mohl k závěru o porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv dojít. Samotné její odůvodnění je vměstnáno v jediném odstavci, v němž je jen stručně vyjádřen odlišný názor na výklad § 13 odst. 1 advokátního tarifu. Přitom § 14 odst. 2 téhož předpisu výslovně předpovídá situace, kdy dojde k odročení jednání, s tím, že advokátovi náleží náhrada za promeškaný čas (kterou stěžovatel obdržel). K uvedenému ustanovení se ovšem stěžovatel nikterak nevyjadřuje.
Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. května 2018
Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu