Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatelky AVEZA s.r.o., se sídlem Klimentská 1652/36, Praha 1, zastoupené Mgr. Robertem Vladykou, advokátem, se sídlem Revoluční 655/1, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2017 č. j. 91 Co 324/2017-260 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14. 6. 2017 č. j. 8 C 342/2013-246, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu a spravedlivý proces dle čl. 90 Ústavy České republiky, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 nebylo stěžovatelce (jako žalované) přiznáno osvobození od soudních poplatků v odvolacím řízení. Toto usnesení bylo následně potvrzeno ústavní stížností napadeným rozhodnutím Městského soudu v Praze. Podle obecných soudů stěžovatelka řádně neprokázala, že by se nacházela v situaci odůvodňující osvobození od soudních poplatků. Stěžovatelka s těmito rozhodnutími a postupem obecných soudů nesouhlasí a považuje je za protiústavní.
3. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Při tomto posouzení v projednávaném případě Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost je nepřípustná.
4. Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne návrh, je-li nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4). V uvedených ustanoveních se tak odráží princip subsidiarity ústavní stížnosti jako posledního prostředku ochrany základních práv jednotlivce, nastupujícího, pokud již jednotlivec nemá k dispozici jiné prostředky k obraně proti zásahu veřejné moci.
5. V projednávaném případě byla stěžovatelka v rozhodnutí městského soudu poučena o možnosti podání dovolání; toto rozhodnutí bylo vydáno dne 14. 9. 2017 a právní moci nabylo dne 20. 9. 2017. Stěžovatelka však dovolání nepodala, neboť jak uvedla i v ústavní stížnosti, má za to, že podle § 238 odst. 1 písm. i) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění není dovolání v jejím případě přípustné.
6. Ústavní soud konstatuje, že dne 30. 9. 2017 nabyl účinnosti zákon č. 296/2017 Sb., kterým došlo mimo jiné k novelizaci zákonné úpravy přípustnosti dovolání a § 238 odst. 1 občanského soudního řádu jím byl rozšířen o další případy, kdy není dovolání podle § 237 zákona přípustné. S účinností od 30. 9. 2017 tak podle § 238 odst. 1 písm. i) není přípustné dovolání podle § 237 proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek. Podle přechodného ustanovení zakotveného v čl. II odst. 2 zákona č. 296/2017 Sb. pak platí, že dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.
7. Ústavní soud tedy uzavírá, že stěžovatelka měla možnost proti napadenému rozhodnutí městského soudu jako soudu odvolacího, vydanému dne 14. 9. 2017, podat dovolání, o čemž byla také správně městským soudem poučena; této možnosti však nevyužila. V souladu se zásadou subsidiarity přezkumu Ústavního soudu přitom platí, že stěžovatel je před podáním ústavní stížnosti povinen vyčerpat všechny dostupné prostředky nápravy k ochraně svého práva. Ty ve stěžovatelčině situaci, pro niž byla použitelná právní úprava dovolání účinná do dne 29. 9. 2017, zahrnovaly také dovolání jako mimořádný opravný prostředek, kterým tehdy bylo možné brojit i proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci osvobození od soudních poplatků.
8. S ohledem na shora uvedené tedy Ústavní soud soudkyní zpravodajkou odmítl podanou ústavní stížnost jako návrh nepřípustný dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. ledna 2018
Kateřina Šimáčková, v. r. soudkyně zpravodajka