39. Ústavní soud shrnuje, že napadeným usnesením Nejvyšší soud nesprávně odmítl dovolání stěžovatelek pro nesplnění podmínky uvést, v čem dovolatel spatřuje splnění podmínek dle § 237 až 238a občanského soudního řádu, ačkoliv tato podmínka byla ve smyslu stanoviska pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 ze dne 28. 11. 2017 (460/2017 Sb.) a jím sjednocené rozhodovací praxe Ústavního soudu v případě stěžovatelek naplněna. Učinil tak přitom předsedou senátu, ačkoliv při splnění této podmínky měl o věci rozhodovat senátem. Tím byla porušena základní ústavně zaručená práva stěžovatelek na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny, na zákonného soudce dle čl. 38 odst. 1 Listiny a na spravedlivý proces dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy.
40. Ústavní soud proto stížnosti stěžovatelek v rozsahu, v němž směřovala proti napadenému usnesení Nejvyššího soudu, bez přítomnosti účastníků řízení a bez ústního jednání vyhověl a dle § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu konstatoval porušení těchto ústavně zaručených základních práv stěžovatelek a dle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu toto rozhodnutí zrušil. Nejvyšší soud tedy bude muset rozhodovat o dovolání stěžovatelek proti napadenému rozsudku odvolacího soudu znovu. V tomto novém řízení o dovolání je Nejvyšší soud vázán nosným závěrem Ústavního soudu vysloveným v tomto nálezu, tedy že dovolání stěžovatelek obsahuje vymezení, v čem stěžovatelky spatřují splnění podmínek přípustnosti dovolání dle § 237 až 238a občanského soudního řádu. Tento nález naopak neobsahuje žádný závěr ohledně toho, jak má Nejvyšší soud posoudit přípustnost dovolání stěžovatelek.
41. Jelikož se Nejvyšší soud tímto dovoláním meritorně ani kvazimeritorně nezabýval, neměl dosud možnost se vypořádat s námitkami stěžovatelek ve věci samé, a není tedy splněn jeden z předpokladů zásahu Ústavního soudu do rozhodovací činnosti soudů obecných, spočívající v tom, že nejprve musí být dána příležitost právě obecným soudům posoudit svá údajná pochybení a případně je i napravit. V části, v níž stěžovatelky brojily proti napadenému rozsudku Nejvyššího soudu, napadenému rozsudku nalézacího soudu a napadenému rozsudku odvolacího soudu, proto Ústavní soud jejich ústavní stížnost dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl pro nepřípustnost. K tomuto postupu srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 1966/16 ze dne 15. 3. 2017 (N 45/84 SbNU 527), bod 37, či nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 173/17 ze dne 6. 3. 2018 (N 41/88 SbNU 565), bod 46.