48. Přestože totiž právo být společníkem obchodní společnosti nelze považovat za základní právo stěžovatele, je zřejmé, že způsob, jímž byla stěžovatelova účast na vedlejší účastnici ukončena, představuje závažný zásah do jeho práv, a proto mu soudy musí věnovat náležitou pozornost. Z uvedených důvodů má Ústavní soud za to, že Nejvyšší soud v usnesení ze dne 28. 4. 2015 č. j. 29 Cdo 4805/2014-226 rozhodným okolnostem posuzované věci potřebnou pozornost nevěnoval, a pouze mechanicky uzavřel, že dovoláním napadené rozhodnutí vrchního soudu je v souladu s ustálenou judikaturou; tím stěžovateli odepřel přístup k soudu, čímž porušil čl. 36 odst. 1 Listiny.
49. Toliko nad rozhodný rámec, aniž by současně Ústavní soud předjímal výsledek následného řízení před obecnými soudy, je možno dodat následující. Jak je výše uvedeno, Ústavní soud považuje za klíčovou skutkovou okolnost posuzované věci skutečnost, že došlo ke zcela flagrantnímu porušení základních zásad exekučního řízení, když byl soudním exekutorem pro bagatelní částku postižen stěžovatelův obchodní podíl. Potud by byl namístě úsudek, že se stěžovatel má primárně domáhat náhrady tvrzené škody v režimu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. Ústavní soud však považuje za relevantní skutečnost, že inkriminovaného pochybení soudního exekutora využili zbývající společníci ke kroku, o nějž usilovali již dříve, tedy k ukončení účasti stěžovatele na vedlejší účastnici. Uplatnit by se tak měl princip, že náhradu vzniklé škody by primárně měl hradit ten, kdo měl z protiprávního jednání (v daném případě z nezákonného rozhodnutí soudního exekutora) nějakou (nejen "pekuniární") výhodu či užitek, a to přinejmenším právě v tom rozsahu, ve kterém tuto výhodu či užitek nezákonným rozhodnutím získal. Viděno pod tímto zorným úhlem, je tak namístě premisa, že stěžovatelem nárokovanou škodu by měla v prvé řadě - prokáže-li se její důvodnost - nahradit vedlejší účastnice, nikoliv stát.
50. Pro takto vyložené důvody Ústavní soud podle § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnosti, jíž stěžovatel brojil proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2015 č. j. 29 Cdo 4805/2014-226, vyhověl a napadené rozhodnutí podle § 82 odst. 3 písm. a) téhož zákona zrušil. Současně Ústavní soud ze shora rozvedených důvodů podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2016 č. j. 29 Cdo 2043/2016-369, usnesení vrchního soudu ze dne 27. 11. 2015 č. j. 7 Cmo 604/2013-345 a usnesení krajského soudu ze dne 2. 8. 2013 č. j. 13 Cm 1048/2011-286. Ústavní soud takto rozhodl bez nařízení ústního jednání (§ 44 zákona o Ústavním soudu).