45. Jestliže by měl Ústavní soud založit případný kasační nález výhradně na shora vytýkaných dílčích aspektech případu a nebral v úvahu typovou společenskou škodlivost stíhaného přečinu, uvedl by v pochybnost protidrogovou trestní politiku, rozkolísal by judikaturu Nejvyššího soudu a koneckonců i svou vlastní. Je však třeba zopakovat, že aktuálně na zákonné úrovni oslabená právní úprava parametrů užívání návykových látek větší než obvyklou měrou otevřela prostor diskrece v trestním řízení, což nesvědčí právní jistotě jako hodnotě imanentní materiálnímu právnímu státu. Tento následek se projevuje též v oblasti trestní represe nejen v přímém vztahu k osobě pachatele, ale i vůči jeho návazné sféře majetkové. Ústavní soud v nedávné době při přezkumu procesního úkonu ve věci šíření toxikomanie, i když se jednalo o situaci skutkově odlišnou, upozornil na nezbytnost obezřetnosti postupu orgánů činných v trestním řízení při aplikaci institutu zabrání věci (nález ze dne 22. 5. 2018 sp. zn. II. ÚS 1849/17). V těchto i podobných případech, jejichž aplikační obtíže dokonce výslovně připouštějí na všech stupních rozhodování ve věcech drogových trestných činů i samy trestní soudy, se jeví nezbytným použití principu proporcionality spočívajícího (za předpokladu potřebnosti a nezbytnosti omezení základních práv stěžovatele) ve vyvažování majetkových dopadů na pachatele trestné činnosti na straně jedné a veřejného zájmu na jeho potrestání včetně ochranných opatření na straně druhé (viz § 96 trestního zákona).
46. Po zvážení všech výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatele odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
V Brně dne 9. října 2018
Ludvík David, v. r. předseda senátu