65. Ústavní soud citované ustanovení vykládá v tom smyslu, že náhrada nákladů řízení není "automatická", a lze ji uložit pouze v odůvodněných případech tomu účastníku řízení, který svým postupem zásah do základního práva vyvolal [nález ze dne 17. 2. 1999 sp. zn. II. ÚS 53/97 (N 26/13 SbNU 195)]. Ani samotné porušení základních práv stěžovatele zásahem orgánu veřejné moci konstatované nálezem tudíž bez dalšího nezakládá nárok na přiznání nákladů řízení o ústavní stížnosti. Okolností odůvodňující vedle vyslovení dotčení v základních právech a svobodách nárok na náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem je zejména nerespektování již vykonatelného nálezu Ústavního soudu obecným soudem [nález ze dne 21. 11. 2007 sp. zn. IV. ÚS 666/06 (N 203/47 SbNU 623)]. Ústavní soud neshledal mimořádnou intenzitu porušení základních práv stěžovatelek, která by odůvodňovala přiznání náhrady nákladů řízení dle § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, a proto návrh na její přiznání zamítl.
Text je zveřejněn tak, jak jej publikuje NALUS, databáze Ústavního soudu. Nejde o autentické znění. Zobrazit v NALUS.
Štěpán Paulík, Czech Constitutional Court decisions dataset, CC BY 4.0.