58. Ústavní soud zdůrazňuje, jak již učinil v bodu 48 tohoto nálezu, že zajištění oprávněných potřeb dítěte zůstává bez ohledu na rodinný stav základní povinností obou rodičů. Tento nález řešil specifickou situaci, kdy tvrzená změna v majetkových poměrech jednoho z rodičů neovlivnila jeho schopnost platit výživné v nadprůměrných částkách (přičemž jde jen o to, nakolik nadprůměrné tyto částky budou).
V. Závěr
59. S ohledem na výše uvedené zjištění, že částí rozsudku městského soudu č. j. 19 Co 91/2017-1393 ze dne 26. 4. 2017, kterou byl potvrzen výrok I rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 12 P 59/2011-1305 ze dne 3. 11. 2016, byla porušena základní práva stěžovatele zaručená čl. 11 odst. 1, čl. 26 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, Ústavní soud v souladu s § 82 zákona o Ústavním soudu podané ústavní stížnosti zčásti vyhověl a toto rozhodnutí v napadeném rozsahu podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil.
60. Při vědomí toho, že právní názor Ústavního soudu vyjádřený v tomto nálezu nevylučuje (zároveň však nutně nepředpokládá), že věc bude moci být rozhodnuta v odvolacím řízení, aniž by bylo nutno prvostupňové rozhodnutí rušit, přistoupil Ústavní soud s ohledem na zásadu efektivity řízení a minimalizace zásahů do činnosti obecných soudů pouze ke zrušení relevantní části rozsudku odvolacího soudu. Zrušením části rozsudku městského soudu se stěžovateli otevírá prostor k ochraně práv v rámci soustavy soudů. Ústavní stížnost v části mířící proti výroku I rozsudku obvodního soudu č. j. 12 P 59/2011-1305 ze dne 3. 11. 2016 proto Ústavní soud podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou odmítl.