Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu T. R., t. č. Vazební věznice P. O. BOX 7, 161 02 Praha 614 - Ruzyně, proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1 To 2/2018 a proti rozhodnutí Okresního soudu pro Prahu - západ sp. zn. 14 T 7/2014, blíže nespecifikovaným, za účasti Vrchního soudu v Praze a Okresního soudu pro Prahu - západ, jako účastníků řízení, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 27. 3. 2018, se na Ústavní soud obrátil navrhovatel. Doručené podání je podle svého obsahu nejasné, nesrozumitelné a trpí rovněž formálními vadami ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž z něj lze zjistit pouze to, že navrhovatel "podává blanketní ústavní stížnost ve věci sp. zn. 1 To 2/2018 vedené u Vrchního soudu v Praze a ve věci sp. zn. 14 T 7/2014." Ve svém podání neuvádí žádná konkrétní rozhodnutí, ale tvrdí, že bylo v této věci porušeno jeho právo na zákonného soudce. Žádá Ústavní soud o lhůtu 60 dnů k doplnění ústavní stížnosti a dále žádá o přidělení bezplatného právního zástupce. Navrhovatel není zastoupen advokátem, návrh postrádá jakoukoli ústavněprávní argumentaci.
Přestože již byl navrhovatel opakovaně a podrobně Ústavním soudem poučován o formálních požadavcích, kladených na ústavní stížnost ustanovením § 30 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ani nyní podaný návrh tyto podmínky nesplňuje.
Podle ustálené judikatury Ústavního soudu platí, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení dostávalo navrhovateli vždy, v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé navrhovatele dostatečně poučit o zásadě, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak, než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se Ústavnímu soudu (jak se již opakovaně vyjádřil např. v řízeních ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 1520/15, IV. ÚS 588/14, II. ÚS 70/15, II. ÚS 492/15, III. ÚS 1521/15, IV. ÚS 2098/17, IV. ÚS 4084/16, II. ÚS 3687/16 a IV. ÚS 3683/17) setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým.
Vzhledem k této skutečnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že v dané věci jsou splněny podmínky pro přiměřené použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a předmětný návrh proto z výše uvedeného důvodu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. dubna 2018
Jan Musil v. r. soudce zpravodaj