Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu Petra Bartheldiho, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2018 č. j. 14 Co 371/2017-23, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
V návrhu, doručeném Ústavnímu soudu dne 4. 4. 2018, napadá navrhovatel (dále rovněž "žalobce") v záhlaví usnesení označené rozhodnutí, kterým Městský soud v Praze potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 8. 2017 sp. zn. 51 C 216/2017, jímž se postupuje věc Obvodnímu soudu pro Prahu 2, ve věci žalobce Petra Bartheldiho proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti v řízení o náhradu škody, zadostiučinění a vzniklou psychickou a zdravotní újmu ve výši 637.000,- Kč. Důvodem tohoto rozhodnutí byla skutečnost, že žalovaná je organizační složka státu, jež má sídlo v Praze 2 a místně příslušným je tedy Obvodní soud pro Prahu 2.
Podání navrhovatele není možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpí řadou procesních a obsahových nedostatků (§ 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a pro řízení před Ústavním soudem nebyl navrhovatel zastoupen advokátem (§ 30, § 31 cit. zákona).
Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.
Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.
V nyní projednávaném případě však Ústavní soud konstatuje, že se navrhovatel obrací na Ústavní soud opakovaně, přičemž byl již mnohokrát vyzýván k odstranění vad svých návrhů a byl též poučen o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, včetně možnosti návrh odmítnout bez věcného projednání, pokud vady podání nebudou odstraněny (jen v poslední době byl stěžovatel takto poučen např. ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 1778/16, II. ÚS 1779/16, II. ÚS 1616/16, I. ÚS 879/16, II. ÚS 293/16, II. ÚS 292/16 a III. ÚS 3759/15, IV. ÚS 3712/17, IV. ÚS 3982/17 a řada dalších).
Stěžovatel navíc podal návrh v řízení dosud pravomocně neskončeném, neboť po právní moci napadeného usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení.
Ústavní soud tak nemá pochybnosti o tom, že navrhovatel již byl jednak řádně seznámen s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti. Dále Ústavní soud konstatuje, že i v případě, kdy by současný návrh byl bezvadný, šlo by o návrh nepřípustný, neboť jedním ze základních znaků ústavní stížnosti je její subsidiarita.
Ústavní soud proto v posuzované věci shledal důvody pro aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. dubna 2018
Jan Musil v. r. soudce zpravodaj