Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti Olgy Šulcové, zastoupené JUDr Františkem Kosíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 30, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2018, č. j. 28 Cdo 399/2018-546, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 1. 2017, č. j. 12 Co 220/2015-465, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Ústí nad Labem jako účastníků řízení a MUDr. Martina Tykvy, jako vedlejšího účastníka, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka podala včas ústavní stížnost, kterou se domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí; namítá, že jimi bylo porušeno stěžovatelčino ústavní právo vlastnit majetek a právo na spravedlivý proces podle čl. 11 odst. 3 a čl. 36 odst. 1, 3 Listiny základních práv a svobod.
Krajský soud v Ústí nad Labem potvrdil napadeným rozhodnutím rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 1. 10. 2014, č. j. 10 C 41/2009-354, jímž bylo žalované (stěžovatelce) uloženo zaplatit žalobci (vedlejšímu účastníkovi) 29 554,50 Kč s příslušenstvím, což je částka představující bezdůvodné obohacení za neoprávněné užívání pozemku parc. č. X1 v katastrálním území Teplice, na kterém stojí dům číslo popisné X2 ve vlastnictví stěžovatelky. V období od 1. 12. 2006 do 30. 6. 2008 tímto způsobem stěžovatelka užívala bez právního důvodu část pozemkové parcely vedlejšího účastníka, a za to je povinna vydat mu bezdůvodné obohacení ve výši obvyklého nájemného.
Nejvyšší soud napadeným usnesením dovolání stěžovatelky odmítl, protože z hlediska dovolacího řízení jde o bagatelní spor a proti rozsudku odvolacího soudu není dovolání přípustné, neboť jím bylo přisouzeno plnění v podlimitní výši 29 554,50 Kč.
Pro rozhodnutí Ústavního soudu je zejména podstatné, že v předmětné kauze jde o spor o zaplacení tzv. bagatelní částky, v němž není přípustné dovolání, a zásadně nemůže být opodstatněná ani ústavní stížnost. Bagatelní spory, zpravidla jen pro výši částky, o kterou se v nich jedná, nemohou svým charakterem dosáhnout ústavněprávního rozměru - v tom nelze spatřovat odepření spravedlnosti, ale vůli zákonodárce projevenou v příslušném ustanovení procesního předpisu, které vylučuje z dovolacího přezkumu určité typy sporů. Ve výjimečných případech může i bagatelní věc pro svůj mimořádný kvalitativní nebo kvantitativní charakter odůvodňovat zásah Ústavního soudu - což však není případ souzené věci.
Stěžovatelka jen vyjadřuje svoji nespokojenost s rozhodnutím odvolacího soudu, který ji odsoudil k zaplacení bezdůvodného obohacení (navíc v bagatelní výši). Ústavní stížnost žádnou relevantní ústavněprávní argumentaci neobsahuje a sama nespokojenost stěžovatelky s rozhodnutím odvolacího soudu nemůže odůvodňovat kasační zásah Ústavního soudu.
Ústavní soud není oprávněn v další instanci přezkoumávat závěry obecných soudů - taková role mu nepřísluší. Napadená rozhodnutí jsou přesvědčivě odůvodněna, závěry v nich obsažené srozumitelně vysvětleny, a proto podle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, Ústavní soud stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. července 2018
Jan Musil v. r. předseda senátu