Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatelů Stanislava Hermana a Marie Hermanové, bez právního zastoupení, proti rozhodnutím blíže nespecifikovaných soudů č. j. 10 C 110/2008 a 16 Co 76/2018-417, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Ústavní stížnost byla odmítnuta podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, neboť nesplňuje základní zákonné požadavky na projednání podle § 30 odst. 1 a § 34 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 2 a navazujícími ustanoveními téhož zákona, přestože si jich stěžovatelé musí být vědomi, protože se na Ústavní soud v minulosti opakovaně obrátili s podáními, při jejichž projednání o nich byli poučeni; stěžovatelé nejsou zastoupeni advokátem, ač jim to zákon ukládá, a podání trpí vadami, které je činí neprojednatelným. Návrhu na prodloužení lhůty k doplnění ústavní stížnosti Ústavní soud nevyhověl, neboť pracovní neschopnost stěžovatelky nebrání tomu, aby stížnost řádně doplnil druhý stěžovatel, a dále je z podané ústavní stížnosti zjevné, že i přes pracovní neschopnost je stěžovatelka schopná zformulovat stížnost samostatně.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. Toto usnesení obsahuje stručné odůvodnění (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 23. října 2018
Jaromír Jirsa v. r. soudce zpravodaj