Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci návrhu Mgr. Václava Voříška, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 1. 12. 2017 č.j. 10 C 625/2014-300 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2019 č.j. 62 Co 254/2018-391, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Návrh na zahájení řízení nesplňuje základní zákonné požadavky na jeho projednání podle § 30 odst. 1 a § 34 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 2 a navazujícími ustanoveními zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (především absence povinného právního zastoupení). Přesto, že byl stěžovatel o náležitostech ústavní stížnosti v minulosti opakovaně poučen (např. ve věci III. ÚS 1273/19, IV. ÚS 1810/18), obrátil se na Ústavní soud opět s nekvalifikovaným podáním. Vzhledem k tomu, že je stěžovatel advokát, nemá Ústavní soud pochybnosti o tom, že jsou mu náležitosti ústavní stížnosti dobře známy, a proto ho již nevyzýval k odstranění vad podání.
Z výše vyložených důvodů Ústavní soud odmítl podání navrhovatele za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 26. června 2019
Tomáš Lichovník v. r. soudce zpravodaj