Ústavní soud rozhodl o návrhu V. S., zastoupené opatrovníkem J. H., takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní soud obdržel dne 11. 9. 2019 podání navrhovatelky označené jako ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č. j. 39 UL 3/2019-604.
Přestože navrhovatelka byla v minulosti v souvislosti s jejími předchozími podáními opakovaně Ústavním soudem poučena o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost ustanoveními § 30 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ani nyní podaný návrh tyto podmínky nesplňuje.
Podle ustálené judikatury Ústavního soudu platí, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení dostávalo navrhovateli vždy, v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé navrhovatele dostatečně poučit o zásadě, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak, než řádným podáním a v zastoupení advokátem (např. v řízeních vedených pod sp. zn. I. ÚS 608/19, I. ÚS 1197/19, II. ÚS 1208/19 a dalších), jeví se Ústavnímu soudu setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým.
Ústavní soud proto návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. září 2019
JUDr. Vladimír Sládeček, v. r. soudce zpravodaj