Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci návrhu Bohuslava Veselého, na zrušení usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 2037/2019-186 ze dne 3. 7. 2019, usnesení Městského soudu v Praze č. j. 13 Co 33/2019-177 ze dne 15. 3. 2019 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 31 C 262/2015-140 ze dne 24. 10. 2018 takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Návrh na zahájení řízení nesplňuje základní zákonné požadavky na jeho projednání podle § 30 odst. 1 a § 34 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 2 a navazujícími ustanoveními zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (především absence povinného právního zastoupení). Přestože si jich navrhovatel musil být vědom, neboť se na Ústavní soud v minulosti opakovaně (ve více jak 100 případech) obrátil s podáními, při jejichž projednání byl o požadavcích kladených na bezvadnou ústavní stížnost i následcích nevyhovění jim poučen, zvolil opět nekvalifikovaný postup. Proto jej Ústavní soud bez dalšího odmítl za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Obdobně již postupoval v celé řadě předchozích věcí navrhovatele, kupř. ve věcech sp. zn. III. ÚS 1893/15, IV. ÚS 1446/15, I. ÚS 2065/16 aj.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. října 2019
Tomáš Lichovník v. r. soudce zpravodaj