38. Oprávnění předvést fyzickou osobu na policii za účelem zjištění její totožnosti je jedním z nejzásadnějších oprávnění obecní (městské) policie, jež může citelným způsobem zasáhnout do práv a svobod této osoby. Předvedením je totiž, byť krátkodobě, omezena osobní svoboda dotčené osoby [rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 10. 2017 č. j. 1 As 196/2017-25 (NSS 7944/2017), body 18-19]. Dle judikatury i právní doktríny předvedení nemůže být nikdy dobrovolné a "z logiky věci vyplývá, že souhlas s předvedením de facto nelze udělit, ostatně ani sám zákon o obecní policii takový institut souhlasu nezná. Předvedení se tak děje vždy jednáním policie, souhlas osoby není podstatný, přičemž lze rozlišovat pouze to, s jakou intenzitou je předvedení realizováno" (Vetešník, P., Jemelka, L. Zákon o obecní policii. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2019, str. 248; srov. také rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 1. 2017 č. j. 6 A 1/2015-48). Ostatně z judikatury Ústavního soudu a ESLP vyplývá, že pro účely čl. 7 odst. 2 Listiny a čl. 3 Úmluvy postačuje, je-li stěžovatel omezen na svobodě pouze fakticky (nález sp. zn. II. ÚS 2077/17, citován výše, bod 23; rozsudek velkého senátu ESLP ve věci Bouyid proti Belgii, citován výše, § 84). Ústavní soud proto dospěl k dílčímu závěru, že v době incidentu byl stěžovatel omezen na svobodě a nacházel se v moci městské policie.
V. 2. 2 Hájitelnost stěžovatelových tvrzení
39. Dále se Ústavní soud zabýval otázkou, zda stěžovatel vznesl hájitelné tvrzení, tedy takové tvrzení, které není zcela nedůvěryhodné a nepravděpodobné, je možné prostorově i časově, je dostatečně konkrétní a v čase neměnné a je zpravidla podpořeno lékařskou zprávou. Současně je vhodné předeslat, že hájitelnost tvrzení nelze ztotožňovat s praktickou jistotou, že stěžovatel byl podroben špatnému zacházení, pročež nelze vyžadovat ani stejně vysoký důkazní standard jako u namítaného porušení substantivního aspektu čl. 7 odst. 2 Listiny a čl. 3 Úmluvy (v podrobnostech viz výše body 30 a 34 tohoto nálezu).
40. Jak již bylo uvedeno výše, stěžovatelova tvrzení stran namítaného útoku strážníků městské policie v průběhu převozu na MOP Benediktská jsou poměrně konzistentní a v čase neměnná. Prokazatelně již dne 1. 8. 2016, pouhých pár hodin po incidentu, uváděl, že strážníci jej po zákroku před autem a nasazení pout hodili na podlahu v zadní části služebního vozidla, a to v poloze vleže na levé straně těla s hlavou umístěnou v prostoru mezi sedadly, kde jej jeden ze strážníků měl bít, kopat kolenem do pravého stehna a dalších částí těla nebo projíždět mu botami po spoutaných rukách. Srovnatelná tvrzení se následně objevují prakticky i ve všech jeho pozdějších podáních.
41. Jeho tvrzení jsou možná také časově a prostorově. Skutečnost, že dne 1. 8. 2016 kolem 18:25 hod. strážníci využili své oprávnění předvést stěžovatele na policii za účelem zjištění totožnosti podle § 13 zákona o obecní policii, není rozporována. Rovněž není rozporováno ani to, že při převozu z Nemocnice Na Františku na MOP Benediktská byl stěžovatel ve společnosti a v moci výše jmenovaných strážníků městské policie. Uspořádání zadního prostoru služebního vozidla zn. VW Transporter, jak bylo zjištěno při ohledání věci, v podstatných rysech odpovídá popisu a nákresu stěžovatele. Navíc - navzdory přesvědčení policejního orgánu a státních zastupitelství o opaku - ani rozměry zadního prostoru služebního vozidla prima facie nevylučují možnost, že v nich mohlo dojít k použití brachiálního násilí vůči stěžovateli. K útoku mělo dojít ve volném prostoru v zadní části vozidla, jenž má rozměry 135 cm (výška) x 130 cm (délka) x 47 cm, resp. 67 cm (šířka); k tomu je nutno připočíst také další volný prostor mezi druhou a třetí řadou sedadel, v němž měla být umístěna hlava a vrchní část těla stěžovatele. Vedle tohoto prostoru se nacházelo několik volných sedadel. Navíc dle lékařské zprávy z Thomayerovy nemocnice stěžovatel v době incidentu vážil 75 kg a měřil 168 cm, tedy byl nižší postavy. Vzhledem k uvedeným skutečnostem má Ústavní soud za to, že stěžovatelova tvrzení nejsou prostorově nepravděpodobná.
42. O tom, že tvrzení stěžovatele nejsou zcela nedůvěryhodná nebo nemožná, svědčí také předložené lékařské zprávy. Ze záznamu o výjezdu rychlé zdravotnické pomoci vyplývá, že stěžovatel sice odmítal spolupracovat a odpovídat na dotazy při odběru anamnézy, avšak nevykazoval žádná "vidit.(viditelná - pozn.) poranění" a byl evidován jako chodící pacient. Rovněž v lékařské zprávě z Nemocnice Na Františku ze dne 1. 8. 2016, 18:05 hod., stojí, že ač stěžovatele nebylo pro nespolupráci možno vyšetřit, byl bez známek traumatu. Naopak z pozdějších lékařských zpráv plyne, že stěžovatel již známky traumatu jevil. Dle první lékařské zprávy měl stěžovatel na těle mnohačetné hematomy, na zápěstích měl stopy po poutech, při vyšetření dolních končetin byla pozorována palpačně silně algická reakce na pravé stehno, v krvi stěžovatele byla mj. naměřena vysoká hladina myoglobinu, "susp. po úderech do svalů", a stěžovatele bolela po úderech hlava a krk (viz zpráva z Nemocnice na Bulovce ze dne 1. 8. 2016 z 23:44 hod.). Z druhé lékařské zprávy mimo jiné plyne, že na pažích stěžovatele se objevily "bilat. cirkulárně zarudlé otlaky", dále erytém v oblasti břicha a hrudníku, oděrky na hlavě a na pravém stehně vznikl otok "zatím bez zjevného hematomu (obvod levého stehna 45 cm ve stejné výšce pravé stehno 54 cm)". V důsledku kontuze pravého stehna byl stěžovatel "t. č. pro bolest prakticky imobilní" (viz zpráva z Thomayerovy nemocnice ze dne 2. 8. 2016 z 05:02 hod.). V krvi stěžovatele byly navíc při prvotních vyšetřeních v Nemocnici na Bulovce naměřeny nezanedbatelně zvýšené hodnoty myoglobinu, což by mohlo indikovat nedávné zranění svalů (viz výše bod 8 tohoto nálezu). Identická zranění byla konstatována také v lékařských zprávách z Nemocnice Říčany a LDN Třebotov, v nichž byl stěžovatel postupně hospitalizován od 2. 8. do 19. 8. 2016.
43. Na jedné straně tudíž lze přisvědčit policejnímu orgánu a oběma státním zastupitelstvím, že z lékařských zpráv nelze jednoznačně dovodit, že stěžovatel před incidentem žádná zranění neměl. Stěžovatel patrně odmítal spolupracovat, pročež vyšetření pracovníky rychlé záchranné služby a lékaři v Nemocnici Na Františku mohlo být pouze zběžné. Na druhé straně ale nelze souhlasit s jejich závěrem, že stěžovatel po incidentu nevykazoval žádná zranění svědčící o tom, že mohl být podroben špatnému zacházení, a pokud nějaká zranění měl (oděrky, hematomy, otoky apod.), jednalo se pouze o drobná a nezávažná zranění neurčitého původu a stáří, jež nevyžadovala speciální zdravotní péči. Ústavní soud rovněž vyslovuje nesouhlas s jejich závěrem, že stěžovatel byl hospitalizován výlučně z důvodu zánětu v dutině ústní a infekčního onemocnění, neboť tato tvrzení jsou v přímém rozporu s obsahem předložených lékařských zpráv.
44. Ze všech uvedených důvodů dospěl Ústavní soud k dílčímu závěru, že stěžovatel vznesl hájitelné tvrzení, pročež příslušným orgánům činným v trestním řízení vznikla povinnost provést účinné vyšetřování. Ústavní soud přitom přihlédl k tomu, že jedinými přímými svědky namítaného napadení v služebním vozidle byl stěžovatel, tedy domnělá oběť, a strážníci městské policie, pročež by pro stěžovatele bylo prakticky nemožné obstarat dostatečné množství důkazů o hájitelnosti svých tvrzení, resp. o tom, že při převozu na MOP Benediktská s ním bylo zacházeno v rozporu s čl. 7 odst. 2 Listiny a čl. 3 Úmluvy. Ústavnímu soudu proto postačovalo, že stěžovatel byl v rozhodné době omezen strážníky na svobodě, po propuštění vykazoval lékařsky zdokumentované známky zranění a jeho konzistentní tvrzení nejsou prima facie časově nebo prostorově nemožná.
V. 2. 3 Naplnění požadavků účinného vyšetřování
45. Ústavní soud zkoumal, zda vyšetřování provedené ve věci stěžovatele bylo účinné a splňovalo požadavky a) nezávislosti a nestrannosti, b) rychlosti, c) veřejné kontroly a participace stěžovatele jakožto poškozeného, d) důkladnosti a dostatečnosti. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení požadavku nestrannosti a zejména pak požadavku důkladnosti a dostatečnosti; porušení dalších aspektů práva na účinné vyšetřování namítáno není. Ústavní soud proto pouze v krátkosti konstatuje, že na základě informací obsažených ve spisovém materiálu neshledal ústavně relevantní pochybení v oblasti nezávislosti, rychlosti nebo veřejné kontroly provedeného šetření.
46. Sporným bylo především naplnění požadavku nestrannosti. Konkrétně stěžovatel namítal, že příslušné orgány činné v trestním řízení ho protiústavním způsobem znevýhodňovaly pro jeho sociální status a naopak nekriticky favorizovaly tvrzení strážníků městské policie. Poukazuje přitom na nález sp. zn. I. ÚS 520/16, citován výše, z něhož vyplývá, že "v demokratickém právním státě, v němž jsou si všichni lidé rovni, nelze obecně bez dalšího přikládat vyšší váhu výpovědím policistů jako příslušníků mocenských složek oproti výpovědím jednotlivců, vůči nimž jsou policejní či jiné státní pravomoci vykonávány. To platí zejména v případě konfliktu mezi policisty a jednotlivci, vůči nimž policisté zasahují. Podezření na nezákonné jednání představitelů státní moci je zásadně velmi závažné a opačný přístup, tedy automatické favorizování jejich výpovědi před výpověďmi údajných poškozených, by podstatně znesnadnil, ne-li téměř vyloučil, odhalování a potírání jejich nezákonné činnosti, včetně například zcela nepřípustného nezákonného násilného jednání příslušníků policie, kteří naopak mají dbát na bezpečnost a dodržování právních norem ve společnosti". Napadená rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení budou tudíž shledána protiústavními, je-li v nich pravdivost a věrohodnost výpovědí příslušníků bezpečnostních složek (v nyní posuzované věci majících postavení osob podezřelých ze spáchání trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby) dovozována toliko z faktu, že se jedná o příslušníky bezpečnostních složek, kdežto výpovědím oběti policejního násilí je bez dalšího připisována nižší míra věrohodnosti, a to navíc s implicitním či explicitním poukazem na její sociální status.
47. Ústavní soud v této souvislosti předesílá, že z obsahu napadených rozhodnutí plyne, že dotčené orgány pracovaly se třemi premisami. Zaprvé, věrohodnost tvrzení stěžovatele je obecně nízká, neboť se jedná o "potížistu" se sklony k verbální agresivitě, jemuž z tohoto důvodu odmítly dále poskytovat své služby některé organizace poskytující pomoc lidem bez domova. Zadruhé, věrohodnost tvrzení strážníků městské policie je naopak z povahy věci vysoká. Zatřetí, stěžovatel jakožto osoba bez domova mohl přijít k namítaným zraněním kdykoliv před incidentem ze dne 1. 8. 2016, pročež jejich lékařsky doložené existenci nelze přikládat příliš velkou váhu; alternativně, tato zranění odpovídají běžnému zákroku městské policie; alternativně, jedná se o zranění nezávažného charakteru a stěžovatel byl hospitalizován ze zcela odlišných důvodů.
48. Konkrétně lze poukázat na vyjádření policejního orgánu, že vzhledem k stěžovatelovu problematickému způsobu komunikace a jeho vyloučení ze sociálních služeb tam uvedené neziskové organizace lze dovodit, že "oznamovatel skutečně podal tr. oznámení ve snaze se strážníkům tzv. ,pomstít´, neboť nebylo žádným způsobem prokázáno, že by ho tito zbili (...)". Důraz na sociální status stěžovatele lze vysledovat také v usnesení obvodního státního zastupitelství, v němž je nejprve zdůrazněna stěžovatelova verbální agresivita a následně je dovozeno, že "přisoudit věrohodnost jeho tvrzením, jak mu bylo jinými osobami ublíženo, by tak bylo velmi obtížné, byť samozřejmě nelze a priori vyloučit, že by v dané konkrétní situaci mohl výjimečně uvádět pravdu". V návaznosti na to je konstatováno, že dle lékařských zpráv byl stěžovatel "propuštěn v celkově dobrém stavu, bez nutnosti hospitalizace; při vyšetření byla diagnostikována pouze nezávažná poranění, a to zhmoždění hlavy, hrudníku, břicha a pravého stehna, oděrky a na obou zápěstích strangulační rýhy, tedy zranění neodpovídající brutálnímu násilí, které poškozený popisuje, nýbrž odpovídající standardnímu služebnímu zákroku strážníků, během kterého musely být použity donucovací prostředky, kdy zároveň v dané věci rovněž je třeba připustit, resp. není možné vyloučit, že některá z těchto poranění (vyjma strangulačních rýh na zápěstích po přiložení pout) mohl utrpět oznamovatel při nějakém jiném incidentu ještě dříve, než byl převezen do Nemocnice Na Františku". Na základě těchto úvah obvodní státní zastupitelství konstatovalo, že stěžovatelova stížnost proti usnesení o odložení věci je nedůvodná. V napadeném vyrozumění městského státního zastupitelství je následně uvedeno, že při hodnocení věrohodnosti osoby poškozeného nepoužila obvodní státní zástupkyně vhodnou formulaci, avšak to nelze považovat za důkaz její podjatosti nebo zaujatosti vůči stěžovateli. Městské státní zastupitelství se rovněž přiklonilo k závěru o nízké závažnosti stěžovatelových zranění a (ničím nepodloženému) závěru, že "poškozený mohl některá zranění utrpět již před převozem do nemocnice".
49. Úvahy stran (ne)věrohodnosti tvrzení stěžovatele, jeho sociálního statusu, možných příčin jeho zranění a důvodů hospitalizace lze naopak postavit do kontrastu s praktickou absencí úvah o věrohodnosti tvrzení podezřelých strážníků městské policie. Touto otázkou se okrajově zabýval pouze policejní orgán, jenž nejprve zrekapituloval obsah jejich vysvětlení podaných podle § 158 odst. 3 písm. a) trestního řádu a v návaznosti na to uvedl, že "výpovědi strážníků, že situace na místě proběhla tak, jak vypovídají, potvrzují i hlášení REDAT na OPES Městské policie", která byla podána "bez prodlení, naprosto v klidu a profesionálně." V dalších napadených rozhodnutích je už patrně vycházeno z předpokladu, že výpovědi strážníků je nutno považovat bez dalšího za pravdivý, korektní a úplný popis událostí, k nimž mělo dojít při převozu stěžovatele na MOP Benediktská.
50. V obecné rovině Ústavní soud nemůže nic vytknout snaze orgánů činných v trestním řízení posoudit hodnověrnost všech důkazů získaných v trestním řízení (výpověď stěžovatele nevyjímaje) za účelem poskytnutí náležité ochrany ústavně zaručeným právům podezřelých strážníků. Z ústavního hlediska nicméně nelze akceptovat, aby orgány činné v trestním řízení - více či méně důkladným a korektním způsobem - ověřovaly věrohodnost výpovědi pouze u některé z dotčených osob a u jiné ji dovozovaly na základě vžitých představ nebo stereotypů. Takový postup se příčí principu rovnosti osob v důstojnosti i právech, jenž plyne z čl. 1 Listiny, a potenciálně může zasahovat také do dalších základních práv a svobod stěžovatele.
51. Ústavní soud se proto nemohl ztotožnit se závěrem městského státního zastupitelství, že shora citované pasáže rozhodnutí policejního orgánu a obvodního státního zastupitelství byly pouhými nevhodnými formulacemi. Z ústavní stížností napadených rozhodnutí je totiž zřejmý sklon dotčených orgánů bez kritické reflexe bagatelizovat tvrzení stěžovatele, protože je osobou žijící na okraji společnosti, a naopak nekriticky upřednostňovat tvrzení strážníků městské policie. Ústavní soud tedy uzavírá, že příslušné orgány nejednaly v souladu s požadavkem nestrannosti vyplývajícím ze stěžovatelova práva na účinné vyšetřování.
52. Spornou otázkou bylo také naplnění požadavku důkladnosti a dostatečnosti provedeného vyšetřování. Požadavek důkladnosti a dostatečnosti znamená, že orgány musí přijmout přiměřené kroky, jež mají k dispozici, pro zajištění důkazů o incidentu, včetně mimo jiné očitých svědectví a použití forenzních metod. Závěry šetření nesmějí být založeny na ukvapených nebo nepodložených domněnkách. Naopak musejí vycházet z důkladné, objektivní a nestranné analýzy všech relevantních skutečností. Jakékoliv nedostatky ve vyšetřování, které podrývají jeho schopnost zjistit okolnosti případu, povedou k rozporu s požadovanou mírou účinnosti vyšetřování (nález sp. zn. I. ÚS 1565/14, citován výše, bod 56).
53. Ve vztahu k nyní projednávané ústavní stížnosti se do popředí dostává zejména otázka posouzení zdravotního stavu stěžovatele a obsahu předložených lékařských zpráv, resp. obecněji zdravotní dokumentace stěžovatele z období těsně před a po tvrzeném napadení strážníky městské policie. Od samého počátku existoval značný rozdíl v tom, jak stěžovatel a orgány činné v trestním řízení hodnotili obsah předložené zdravotní dokumentace, v čem spatřovali důvody hospitalizace a jak nazírali na závažnost, příčiny, čas a způsob vzniku zdokumentovaných zranění stěžovatele. Lze rovněž předpokládat, že orgány činné v trestním řízení si musely být vědomy odborné povahy předestřených otázek stran zdravotního stavu stěžovatele a jejich klíčového významu pro posouzení věci. Ústavní soud se tudíž musí pozastavit nad tím, že policejní orgán nevyužil možnost vyžadovat odborné vyjádření od příslušných orgánů nebo zadat vypracování znaleckého posudku ve smyslu § 158 odst. 3 písm. b) trestního řádu, přičemž tento nedostatek nebyl následně odstraněn ani obvodním nebo městským státním zastupitelstvím. Místo toho se všechny dotčené orgány spokojily s vlastním, výlučně laickým posouzením obsahu zdravotnické dokumentace stěžovatele, na jehož základě konstatovaly, že stěžovatelova zranění neodpovídají intenzivnímu brachiálnímu násilí, jsou neurčitého původu a stáří a pro hospitalizaci stěžovatele byla prakticky bezvýznamná. Takový postup nemůže Ústavní soud aprobovat.
54. Ústavní soud se taktéž musí pozastavit nad tím, že příslušné orgány činné v trestním řízení bez dalšího přebraly tvrzení obviněných strážníků městské policie, že jejich služební vozidlo zn. VW Transporter je příliš "malé" na to, aby v něm mohl být stěžovatel převážen ve skrčené poloze na podlaze, jak popisuje, a případně aby vůči němu jeden ze strážníků použil uvnitř vozidla brachiální násilí. Policejní orgán sice provedl ohledání věci podle § 113 trestního řádu a pořídil fotografickou dokumentaci služebního vozidla strážníků, na základě čehož zjistil, že se jedná o vozidlo zn. VW Transporter s třemi řadami sedadel a u zadních bočních dveří je volný prostor o velikosti 135 cm (výška) x 130 cm (délka) x 47 cm, resp. po započtení šířky schodu u zadních dveří 67 cm (šířka); k tomuto volnému prostoru bezprostředně přiléhají dvě řady sedadel (přesněji řečeno druhá a třetí řada sedadel ve vozidle), mezi nimiž je další volný prostor na podlaze. Právě v tomto prostoru mělo dojít k napadení stěžovatele jedním ze strážníků městské policie, a to tak, že stěžovatel ležel na podlaze a daný strážník seděl na jednom z přiléhajících sedadel a do stěžovatele kopal, bil jej a projížděl mu botami po spoutaných rukou. Se získanými informacemi nicméně žádný z příslušných orgánů činných v trestním řízení nepracoval a neověřoval, jestli prostory služebního vozidla umožňovaly, aby v nich došlo k popisovanému napadení. Místo toho - bez jakékoliv kritické reflexe, snahy o ověření nebo bližšího odůvodnění - přebraly do svých rozhodnutí tvrzení strážníků, že služební vozidlo je příliš "malé", pročež v něm nemohlo dojít k použití shora popisovaného brachiálního násilí vůči stěžovateli.
55. Příslušné orgány tudíž nepodnikly všechny kroky k zajištění důkazů o incidentu, které po nich lze rozumně požadovat, a závěry jejich šetření nebyly založeny na důkladné a nestranné analýze všech relevantních skutečností. Ústavní soud proto dospěl k závěru, že provedené šetření nenaplnilo ani požadavek důkladnosti a dostatečnosti vyšetřování vyplývající ze stěžovatelova práva na účinné vyšetřování.
56. Ústavní soud shrnuje, že stěžovatel byl v době incidentu omezen na svobodě, vznesl hájitelné tvrzení o tom, že byl podroben špatnému zacházení ve smyslu výše citovaných ustanovení, pročež státu vznikla povinnost provést účinné vyšetřování, a šetření provedené příslušnými orgány činnými v trestním řízení nebylo v souladu s požadavkem nestrannosti a požadavkem důkladnosti a dostatečnosti. Na základě toho dospěl k závěru, že policejní orgán, obvodní státní zastupitelství a městské státní zastupitelství porušily stěžovatelovo právo na účinné vyšetřování, jež plyne z čl. 7 odst. 2 Listiny a čl. 3 Úmluvy.
VI. Závěr
57. Ústavní soud konstatuje, že Česká republika je stát, který je založen na demokratických hodnotách a úctě k právům a svobodám člověka (čl. 1 odst. 1 Ústavy). Vyspělost a humanita každé společnosti se přitom pozná i podle způsobu, jakým zachází s těmi nejzranitelnějšími osobami, tedy s těmi, kdo se z jakýchkoli důvodů ocitli na jejím okraji, a zda i u nich respektuje, že jsou svobodní a rovní si s ostatními v důstojnosti i právech. Každá lidská bytost totiž musí být bez výjimek chráněna před mučením nebo špatným zacházením v rozporu s čl. 7 odst. 2 Listiny a čl. 3 Úmluvy (nález sp. zn. I. ÚS 860/15, citován výše, bod 84).
58. To, jakým způsobem se orgány státu dokážou vyrovnat s případy tvrzeného policejního násilí a případně také se souvisejícím nařčením z garantování beztrestnosti příslušníkům moci veřejné, je pomyslným lakmusovým papírkem jejich kvality, odbornosti a vyspělosti. Příslušné orgány proto na jedné straně musejí poskytnout náležitou ochranu ústavně chráněným právům obviněných, avšak na druhé straně musejí také vyvinout skutečnou a efektivní snahu obstarat důkazy o incidentu, věc objasnit a, existuje-li důvodné podezření, že došlo ke spáchání trestného činu, přivést pachatele k odpovědnosti.
59. V rozporu s těmito ústavními kautelami orgány činné v trestním řízení nevyvinuly skutečnou a řádnou snahu věc objasnit, čímž porušily právo stěžovatele na účinné vyšetřování podle čl. 7 odst. 2 Listiny a čl. 3 Úmluvy. Ačkoli stěžovatel vznesl hájitelné tvrzení, že dne 1. 8. 2016 byl podroben špatnému zacházení se strany strážníků městské policie, příslušné orgány se jeho tvrzeními zabývaly pouze povrchně, nezajistily řadu esenciálních důkazů, jež by byly s to přispět k objasnění věci, příp. zajištěné důkazy hodnotily nezřídka předsudečně, nekriticky a laicky (bez náležitých odborných znalostí). Jejich postup proto nedostál požadavku nestrannosti a požadavku důkladnosti a dostatečnosti vyšetřování.
60. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnosti podle § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu vyhověl, neboť napadenými rozhodnutími orgánů činných v trestním řízení bylo porušeno právo stěžovatele na účinné vyšetřování podle čl. 7 odst. 2 Listiny a čl. 3 Úmluvy. Ústavní soud proto zrušil napadená rozhodnutí podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu.