41. Protiústavnost tematicky zdánlivě marginálního řešení problematiky odškodnění tzv. "věcné" škody, jak je v řízení nárok titulován - jde přitom o uplatněný nárok na náhradu (účelně vynaložených) nákladů zastoupení v řízení s průtahy (§ 31 zákona č. 82/1998 Sb.) -, je natolik zřejmá, že o ní postačí pojednat jen zkráceně. Ústavní stížnost bezprostředně nebrojí proti výroku III rozsudku soudu prvního stupně, který tento druh odškodnění stěžovatelům nepřiznal (jde o výrok nevalně odůvodněný, v podstatě nepřezkoumatelný). Stížnost však prezentuje námitky proti adekvátní potvrzující části výroku I odvolací instance - a odvolací soud se s nimi vyrovnal sentencí, podle níž takové náklady lze přiznat jen v případě zrušení nezákonného rozhodnutí (srov. k tomu protiřečící závěr textu § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.), a navíc jde přece o náklady vynaložené na právní službu, tedy takové náklady, "za které dostali plnění v rámci této služby, žádná škoda jim proto vzniknout ani nemohla" (sic!). Nejvyšší soud pak v tomto ohledu nižší instanci okrajově, ne zcela srozumitelně a vlastně ultra vires přisvědčil argumentem, že případné pochybení dovolacího soudu tu ani nemohlo jít dovolatelům-stěžovatelům k tíži (bod 8 in fine výše). Nezbývá proto, než aby odvolací soud přezkoumal v této výrokové části řádně též rozsudek soudu prvního stupně, a rozsudek odvolacího soudu bylo proto nutné zrušit jako celek.
42. Ústavní soud uzavírá, že napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze a napadeným usnesením Nejvyššího soudu byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatelů, konkrétně právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a právo na náhradu škody způsobené jim nesprávným úředním postupem podle čl. 36 odst. 3 Listiny.
43. Ze shora uvedených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnosti zcela vyhověl [§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu] a napadený rozsudek Městského soudu v Praze i usnesení Nejvyššího soudu zrušil [§ 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu] s tím, že v dalším průběhu řízení jsou obecné soudy vázány nosnými důvody tohoto nálezu (čl. 89 odst. 2 Ústavy).