42. Přesto může i nesprávnou aplikací či interpretací norem podústavního práva dojít k porušení některého z ústavně zaručených základních práv či svobod [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 2516/07 ze dne 28. 5. 2009 (N 124/53 SbNU 559)]. Ústavní soud proto vymezil i okruh situací, v nichž nesprávná interpretace nebo aplikace podústavního práva obecnými soudy může zakládat důvod pro zásah Ústavního soudu. Principiálně půjde o situace, kdy obecný soud neodůvodněně upřednostnil při aplikaci či interpretaci právní normu sledující určitý ústavně chráněný účel na úkor právní normy sledující jiný ústavně chráněný účel, dále o situace, kdy z možných výkladových alternativ jedné právní normy zvolí výklad ústavně nekonformní, jakož i situace, kdy aplikace či interpretace právní normy je v daném případě svévolná či v extrémním rozporu s vykonanými skutkovými zjištěními [srov. inter alia multa, např. nález sp. zn. I. ÚS 3523/11 ze dne 7. 3. 2012 (N 48/64 SbNU 599); nález sp. zn. I. ÚS 2736/07 ze dne 14. 4. 2010 (N 83/57 SbNU 115); nález sp. zn. I. ÚS 755/06 ze dne 10. 12. 2008 (N 219/51 SbNU 725); či nález sp. zn. I. ÚS 320/06 ze dne 29. 10. 2008 (N 184/51 SbNU 259)].
43. Mezi případy, v nichž Ústavní soud může zasáhnout proti určitému způsobu interpretace či aplikace norem podústavního práva, patří dále např. interpretace právní normy v extrémním rozporu s principy spravedlnosti [srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 2610/14 ze dne 20. 1. 2015 (N 6/76 SbNU 99)], interpretace, která nešetří podstaty a smyslu ústavně zaručených základních práv [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 2472/13 ze dne 25. 11. 2014 (N 214/75 SbNU 403)], interpretace či aplikace extrémně formalistická [srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 2972/10 ze dne 30. 10. 2014 (N 198/75 SbNU 229), bod 20.], interpretace vedoucí k odepření přístupu k soudu [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 3106/13 ze dne 23. 10. 2014 (N 196/75 SbNU 211)], či odepření ochrany práva jednotlivce toliko v důsledku nevyjasněné koncepce, dané diametrálními změnami v přístupu obecných soudů k určité právní otázce [srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 3403/11 ze dne 8. 8. 2013 (N 142/70 SbNU 333), bod 18.; nález sp. zn. II. ÚS 3/10 ze dne 5. 9. 2012 (N 148/66 SbNU 245), bod 24; či nález sp. zn. II. ÚS 635/09 ze dne 31. 8. 2010 (N 176/58 SbNU 539)].
44. Žádnou takovou vadu ve výkladu Nejvyššího soudu Ústavní soud neshledal. Výklad zastávaný Nejvyšším soudem není zřejmě nelogický či v extrémním rozporu s principy spravedlnosti ani s ochranou ústavně zaručených základních lidských práv či svobod, není extrémně formalistický, Nejvyšší soud jej zastává konzistentně a zejména, což Ústavní soud považuje za zásadní, jím stěžovatele nezbavuje možnosti domoci se toho, aby soudní moc této jeho námitce přisvědčila, pouze uvedl, že v exekučním řízení prostor pro její řešení dán není a stěžovateli objasnil procesní postup, kterým se může domoci přezkumu této námitky soudem v nalézacím řízení.
45. Již jen z důvodu, že napadeným usnesením Nejvyššího soudu stěžovatelova možnost efektivně námitku podmíněnosti povinnosti zaplatit exekuovanou částku vznést nekončí (a ostatně stěžovatel Ústavní soud informoval, že této možnosti využil a inicioval další věcně související občanská soudní řízení), nemohl Ústavní soud uzavřít, že by zvoleným výkladem Nejvyššího soudu vůbec byť potenciálně mohlo být porušeno některé stěžovatelovo ústavně zaručené základní lidské právo či svoboda.
VIII.
46. Jelikož Ústavní soud ve stěžovatelově věci na podkladě jeho námitek žádná porušení ústavně zaručených základních lidských práv či svobod neshledal a žádná takováto flagrantní porušení neodhalil ani sám, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. července 2019
Josef Fiala v. r. předseda senátu