36. V dalších částech ústavní stížnosti stěžovatel dovozoval, že dohody o vydání nejsou platné, což spojoval s tvrzením, že jeho bratr mu neposkytl domluvené finanční plnění v podobě poloviny čistého výtěžku z prodeje restituovaných nemovitostí. Ani tato argumentace nesvědčí o důvodnosti ústavní stížnosti. Ústavnímu soudu nezbývá než zopakovat, že platnost dohod o vydání obecné soudy nespojovaly s plněním dohod mezi stěžovatelem a jeho bratrem o finanční kompenzaci. Současně je nutno zdůraznit, že obecné soudy na rozdíl od tvrzení stěžovatele dospěly ke skutkovému závěru, že stěžovateli jeho bratr poskytl smluvenou polovinu čistého výtěžku z prodeje. Při utváření tohoto skutkového zjištění se přitom obecné soudy nedopustily porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv (srov. část IV. A.).
IV. E. Procesní vada namítaná v dovolání
37. Nejvyšší soud k dovolací námitce nepřezkoumatelnosti třetího rozsudku městského soudu uvedl, že k případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přihlíží jen tehdy, je-li odvolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), což však splněno nebylo. Nadto Nejvyšší soud poznamenal, že třetí rozsudek městského soudu takovou vadou netrpí.
38. Nedůvodně stěžovatel Nejvyššímu soudu vytkl, že pominul námitku nepřezkoumatelnosti. Nejvyšší soud ji neopomněl; naopak k ní uvedl své hodnocení. Objasnil, za jakých podmínek (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) se může námitkou nepřezkoumatelnosti zabývat, a zmínil, že v případě stěžovatelova dovolání splněny nebyly. Hodnocení Nejvyššího soudu odpovídá znění § 242 odst. 3 o. s. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 12. 2016 sp. zn. IV. ÚS 1444/15), ani zde proto Ústavní soud porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv neshledal.
39. Nad rámec tohoto odůvodnění pak Nejvyšší soud zmínil, že třetí rozsudek městského soudu nepřezkoumatelný není, což je závěr, k němuž dospěl i Ústavní soud (viz část IV. A.).
V. Závěr
40. V části, v níž ústavní stížnost směřovala proti I. výroku bodu 1. písm. c) rozsudku obvodního soudu, jde o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný (viz bod 11.). V této části proto byla ústavní stížnost odmítnuta dle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu.
41. Ve zbylé části ústavní stížnost z důvodu vyložených v části IV. představuje návrh zjevně neopodstatněný. V této části proto byla odmítnuta dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. listopadu 2019
Josef Fiala v. r. předseda senátu